1 – Kennedy

Kvílivý zvuk pištících pneumatik. Hlasitá rána a exploze skla. Neviditelná síla, která mě vrhá vpřed. Nemám nad ničím kontrolu, nemám se čeho chytit, zatímco mi ruce létají vzduchem. Narazím na pevný povrch a prudce sebou trhnu. Lapu po dechu, když rozmrkám oči. Jsem ve svém pokoji. Pokaždé jsem ve svém pokoji. Pořád ale cítím spálenou gumu a benzín. Ten štiplavý puch mě stále pálí v nose. Tahle noční můra nikdy nezmizí. Je to stejné každou noc. Už dva roky. Znovu se zhluboka nadechnu a snažím se tu pachuť dostat z nosu a ten obraz zpod očních víček.

Dveře se rozletí dokořán a vřítí se sem můj nejlepší kamarád. Vzhledem k tomu, kolik času se mnou tráví, si říkám, že bychom v tuhle chvíli už rovnou měli sdílet jeden pokoj. Neřekne ani slovo, jen zaleze pod měkoučkou péřovou deku, obejme mě a položí si mou hlavu na hruď. Tlukot jeho srdce a jeho vůně mě dokážou natolik uklidnit, abych se mohla propadnout zpět do spánku beze snů.

Od té nehody se mi zdá každou noc ten samý sen. Nevím, co mám dělat. Byla jsem u všech doktorů, ke kterým mě teta Beth poslala, a nic nezabírá. Pomáhá jen to, když jsem nablízku Jeremiahovi. Ničí mi to život, kterej je už tak jako tak jeden velkej průser. Nepotřebuju žádný další ujetý situace. Navíc to není zrovna dvakrát praktický ani pro něj.

„Och, zlato, vypadáš unaveně. Další špatná noc?“ ptá se teta Beth, jako by neslyšela můj křik přes celý dům.

Nedokážu se ale přinutit chovat se k ní jako náladová puberťačka, ona a strýček James toho pro mě za posledních pár let udělali tolik. Nemuseli se mě ujmout, ale když se nikdo z mých příbuzných neměl k tomu, aby převzal opatrovnictví nad patnáctiletou holkou, nejlepší kamarádka mojí mámy a její manžel si mě bez mrknutí oka vzali k sobě. To ona se mnou zůstala v nemocnici, zatímco jsem se zotavovala, a to ona mě držela v náručí, když mi doktoři řekli, že moji rodiče nepřežili. Postarala se o to, abych se dostala k těm nejlepším doktorům a specialistům, kteří mi měli pomoct se s celou tou situací vyrovnat.

„Jo, zdá se, že je to čím dál horší, ale nevím proč,“ zamručím, když se posadím k jejímu obřímu kuchyňskému ostrůvku. Postaví přede mě talíř se všemi mými oblíbenými jídly, co snídám, a já se na ni jen široce usměju a pustím se do jídla.

„Už jsi hotová?“ O deset minut později se odněkud z domu ozve to líbezné zavytí mého nejlepšího kamaráda. Co bych si bez něj v životě počala?

„Skoro. Teta Beth se mě tu snaží vykrmit a já nemůžu být tak neslušná, abych něco nedojedla,“ pronesu a nacpu si do pusy plnou vidličku.

„Mami, víš o tom, že nemusí jíst stejný porce jako já, že jo? Budu ji muset do školy dokutálet,“ rýpne si, zatímco kráčí k lednici, jako by neměl v plánu naložit si plný talíř jídla a zhltnout ho rychlostí vyhladovělého vlka.

„To jsi mi právě řekl, že jsem tlustá?!“ Zkusím se po něm ze židle ohnat, ale je kurevsky rychlej a já se netrefím. „Dovoluji si ti připomenout, pane, že trénuju úplně stejně jako ty. Jenže moje tělo prostě nemá předurčeno vypadat jako bůh s pevnejma svalama naskládanejma na dalších svalech.“

„Takže mi vlastně říkáš, že jsem k sežrání a měli bychom si někdy někam vyrazit?“ Opře se o veřeje v kuchyni, přehodí si batoh přes rameno a současně do sebe hází jídlo. Nemůžu popřít, že je můj nejlepší kámoš pořádnej kus. Je to jeden z nejhezčích kluků, jaké jsem kdy viděla, a to je tady opravdu spousta dobře vypadajících kluků. Jsem si docela jistá, že u vlkodlaků jde o genetický rys. S těmi svými čokoládovými vlasy hozenými do strategicky nedbalé patky na temeni, jako by si do nich jen tak zajel prsty, ale neobtěžoval se je uhladit. Jeho světle karamelové oči vás dokážou úplně pohltit, takže málem přehlédnete jeho plné rty. Jeho víc než metr osmdesát vysoká postava křičí buď ‚Ochráním tě‘, nebo ‚Rozbiju ti hubu‘, podle toho, na koho je to zrovna namířené. Ale nikdy z toho bych mu nahlas neřekla, jeho ego opravdu nepotřebuje polechtat. Přesto jsem k němu nikdy necítila žádnou hormonální přitažlivost. Se vším všudy je to pro mě spíš bratr. Jsme si super blízcí, ale to je všechno.

„Děláš si srandu?! Nějaká tvoje rádoby Luna by mi ve spánku podřízla krk. A teď, když ti je osmnáct, jsou ještě mnohem horší.“ Zašklebím se a předstírám zvracení.

„Pořád ti ty holky dělají ze života peklo, zlatíčko?“

„Teto Beth, to je dobrý. Dělaly by mi problémy, i kdybychom byli předurčení druhové.“ Znovu předstírám dávení. „Nemají mě v lásce, protože jsem člověk a jsem pod jejich úroveň, ale přesto se mi nějak dostává pozornosti jejich nebojácného budoucího Alfy. Navíc už se mě dlouho nikdo nepokusil ničím praštit. Jsou to prostě jen hloupé holky s hloupými urážkami.“ Protočím oči, jako by mi to bylo jedno, a tlačím ten Jeremiahův obří zadek ven z domu, abychom mohli vyrazit na náš první den v maturitním ročníku.

Co jí ale neřeknu, je fakt, že se ty urážky v poslední době ještě zhoršily. Očividně jim nestačilo vozit se po tom, že mám mrtvé rodiče a že jsem člověk ve vlkodlačí smečce. Teď jsem navíc děvka, co za Jeremiahovými zády chrápe se všema jeho kámošema, i když jsme spolu nikdy nechodili a nikdy nebudeme. Známe se od narození, a to doslova. Máme narozeniny ve stejný den a narodili jsme se ve stejné nemocnici. Naše mámy byly nejlepší kamarádky od vysoké. Společně odpromovaly a otevřely si studio, kde učily jógu a ženskou sebeobranu. Moje máma studio převzala, když teta Beth potkala strýčka Jamese a stala se z ní Luna smečky, což zabere fůru času.

Teta Beth si pro mě studio ponechala a já tam teď pár dní v týdnu pracuju. Pomáhám s tréninky a manažerka mě učí, jak to tam celé funguje, abych to jednou mohla převzít. Je to jediná věc, kterou mi máma zanechala a přes kterou s ní cítím to největší pouto. Začaly s tím úplně od nuly a učily jak lidi, tak vlkodlaky. Je to odkaz, ve kterém chci opravdu dál pokračovat, ať už budu v životě dělat cokoliv.

„Pořád máš v plánu odejít příští rok na vejšku?“ zeptá se Jeremiah, aniž by ze mě spustil zrak z místa řidiče svého nadupaného fára. Neřekla bych vám, co je to za značku, ale je to elegantní matně černé auto, svalnaté a mohutné s motorem, který přímo vrčí.

Tuhle konverzaci jsme za poslední rok vedli už tolikrát, že ani nevím, co dalšího mu na to mám říct.

„Ano, Jere. Musím jít. Ty začneš naplno s výcvikem na Alfu a já jsem člověk, takže to není tak, že bych si zrovna hledala druha. Chci říct, ty jsi to nebyl, a nedokážu si představit, jak by se s tebou mohl kdokoli jiný vůbec srovnávat,“ pronesu dramaticky a přiložím si hřbet ruky na čelo. „A zrovna teď ve smečce ani nemám žádné další užitečné uplatnění.“

„Víš, jak to bylo divný, že jo? Jak všichni čekali, jestli se z nás vyklubou druhové. Jako neber si to špatně, jsi úžasná a nádherná, ale jsi moje dvojče.“ Dramaticky se otřepe a já se mu jen rozesměju.

„Seš fakt mimoň. Jseš na tenhle rok aspoň připravenej? Teda chci říct, že jsou do tebe vkládaný velký očekávání. Všechno to začíná bejt docela reálný.“

„Asi tak připravenej, jak to jen jde,“ pokrčí rameny. „Máme už naplánovanou fůru cest za Alfami jiných smeček, abych s nimi mohl začít budovat vztahy. Aspoň ale nejsem jediný nový Alfa. V naší alianci jsou ještě další dva, což celkem pomáhá. Nebudu vyčnívat jako kůl v plotě a nebudou se ke mně jako k malýmu hloupýmu fakanovi chovat samotnýmu.“ Zasměju se mu, ale chápu to. Zahraniční Alfové umí k mladším vlkům přistupovat dost blahosklonně a povýšeně. Je to otázka hierarchie, jenže někteří z nich si podobně jako pár členů naší smečky myslí, že je jejich druh, hodnost a postavení dělají automaticky lepšími. Že se můžou chovat, jak se jim zlíbí, a říkat cokoli je napadne bez hrozby jakékoli odvety.

Zastavíme před školou na Jerově parkovacím místě a jeho suita mrch už tu samozřejmě čeká.

„Jééé! Tvůj fanklub už je tady, aby se ujistil, že si cestou na vyučování nezlomíš nehet,“ zanotuju provokativně.

„Sklapni,“ zavrčí a zhluboka se nadechne, než vystoupí.

Tyhle holky jsou ve snaze uhnat ho naprosto bezohledné. Mnohým z nich je osmnáct jako nám a moc dobře ví, že není jejich druh, přesto ho ale pronásledují, jako by byl pořád k mání. Aby bylo jasno, není to zrovna žádný svatoušek, vlastně to nejde říct o nikom z jeho party. Jsou to tak trochu děvkaři. Podle Tommyho to prý dělali proto, aby mohli v posteli trénovat a uspokojit tak svý budoucí družky.

Ale od našich narozenin, kdy dosáhl plnoletosti a je už schopen vycítit svou družku, myslím, že jsem Jera neviděla s žádnou jinou holkou. Podle mě mu to jeho vlk ani nedovolí. Soustředí se už jen a pouze na svou vyvolenou. Škoda, že do týhle bandy mrch se ta zpráva ještě nedostala.

Jeho nezájem jen rozvířil další drby o tom, že se teď zahazuje se mnou, ale ty jsem dokázala vcelku rychle utnout, když jsem jim připomněla, že by to znamenalo, že si vybral mě a ne je. Poměrně rychle pak změnily taktiku.

Oba jsme vystoupili a já se musela prodírat tím davem, který ho obklopil, jen abych mohla projít. Nikdy mě v tom ale nenechal vymáchat, bez ohledu na to, jak zákeřné umí některé z těch holek být, a dnešek není výjimkou. Miluju na něm, že se se mnou nepáře a ani za mě nebojuje moje bitvy. Ví, že by to nadělalo víc škody než užitku. Sama se za sebe porvat dokážu, navíc na to mám i patřičnou povahu. On jen brání těm stvůrám, aby mi nelezly do cesty nebo mě nezdržovaly od vyučování.

„Kennedy, jdeme, holka. Kluci už čekají.“ Ovine mi paži kolem krku a odvádí mě pryč. „Co si tady bez tebe počnu, když mi tu nebudeš dělat křen? Vidíš, prostě nemůžeš odjet na vejšku. Potřebuju tě tady.“

„Za prvé, to je práce tvojí družky, takže sebou hoď a nějakou už si najdi, ať můžu předat štafetu. A za druhé, moc dobře víš, proč chci jít. Už nemůžu být dál na obtíž. Chci dělat to, co by potěšilo mé rodiče, a oplatit to tetě Beth i strýčkovi Jamesovi. Musím být schopná se o sebe postarat sama, nemůžu na vás spoléhat věčně.“

„To je lež a ty to víš. Radši bys na mě měla spoléhat napořád. Protože já mám v plánu plně se spoléhat na tebe, Válečnice.“ Snaží se tvářit přísně, ale k jeho pohledné tváři ten výraz příliš nesedí, když není doopravdy naštvaný. „A taky víš, že máma tě nikdy nenechá odejít. Kuje pikle úplně stejně jako já, abychom si tě tu udrželi.“

Než stihnu odpovědět, přistoupí k nám zbytek kluků. Vypadají jako módní přehlídka z Magic Mikea, než šly všechny hadry dolů. Nebudu lhát, možná mi i trochu ukápla slina, ale co taky čekáte, když jsou všichni mí kámoši kurevsky sexy. Škoda, že ani jeden z nich není můj typ, a já zas nejsem jejich družka. Oťukala jsem je už všechny, kromě Jeremiaha. Máme zkrátka takové nepsané pravidlo, že o tom nikdo z nás nezačne a vůbec se o tom nebavíme.

Ben je náš tmavovlasý potetovaný a zádumčivý Beta. Tommy je náš věčně dobře naladěný Delta a Jason zas blonďatý serfařský kluk Gamma. Všichni jsou vysocí a širocí v ramenech, přesně jako Jer, a jejich svaly jako ze sochy Adonise jsou napěchované do příliš upnutých triček. Vždycky si říkám, jestli to dělají schválně, nebo jestli se jen prostě neobtěžují hledat oblečení, které by jim sedělo.

S klukama do sebe po bratrsku ducnou, a každý z nich mě obejme a dá pusu na temeno hlavy nebo na tvář. Dělají to velmi okatě, takhle na veřejnosti. Po tom, co se stalo minulý rok, je to naprosto záměrné.