6 – Kennedy

Oči se mi rozšíří. „První co?“ Stále kličkuju, jsem si jistá, že si to všichni řeknou, ale není to něco, o čem bychom jako skupina mluvili nahlas.

„Jo!! Já to věděla! Kdo byl tvůj první polibek?“

„Cože?!“

„Nedělej blbou, každá horkokrevná nezadaná ženská by byla naprostý idiot, kdyby si nevzala cokoliv, co nabízeli. A ty jsi krásná a oni si toho rozhodně všimli. Kdo. Byl. Tvůj. První. Polibek?“

„Jason.“ Zakryla jsem si obličej. Nevím, proč jsem se styděla jí to říct. Bylo to hezké a byl na mě tak sladký a všichni u toho tenkrát byli. „Ale jen ten jeden, během hry flaška. Není to nic, o čem bychom vážně mluvili.“

„A co Tommy? Ten nevypadá jako typ, co skončí u líbání. Ale taky nemám pocit, že ses s ním vyspala.“ Zavrtím hlavou, že ne. A ona se usměje jako Šklíba. „Ano! Jak daleko jsi to nechala zajít?“

„Co jsi zač, čtenář myšlenek?“ Sedím tam a ona na mě jen očekávaně hledí. Musí to být tou alfí krví, je prostě zvyklá dostat své. Konečně podlehnu. „Dost daleko. Hele, kluci a já o těchhle věcech vážně nemluvíme. Nevím, kolik toho řekli Jerovi, a nechci, aby se ke mně choval divně, jestli to neví a zjistí to. Nebo aby se s nimi porval, je super ochranitelský, jestli sis nevšimla.“ Znovu na ni zírám a ona jen zírá zpátky, zvedajíc obočí. Prostě čeká, zatracená trpělivost. „Fajn. Bylo to během hry ‚sedm minut v nebi‘ a nic to neznamenalo…“ Podívám se do klína, proplétajíc prsty.

„Ó, ale znamenalo! Podívej se na svůj obličej!! Kolikrát tě přivedl k orgasmu? Vypadá jako typ na víc než jeden. Byl tvůj vůbec první?“

„Vážně, tohle je tak divný.“ Promnu si rukama obličej. Hravě do mě strčí a já málem spadnu z postele.

„Kolikrát?“ Její úsměv je nakažlivý. Vidím, proč by ji Jeremiah miloval i bez pouta druhů.

„Dvakrát…“

„Za sedm minut? Čím?!“

„Jen rukou.“ Znovu pokrčím rameny, vzdávám to, že bych jí něco zatajila. Zjevně bude tlačit na informace, dokud to stejně nevzdám, a je fajn mít holku, se kterou si můžu promluvit. „Taky můj první od někoho, kdo nejsem já sama. A ano, s Benem jsem měla sex. Nechtěla jsem o panenství přijít s jen tak někým a chtěla jsem mít nějakou představu, jak to celé funguje. Byl na mě super něžný a trpělivý. Není to malej chlap. A znovu, nevím, jestli to Jer ví. Pravděpodobně ano, ale není to něco, co bych rozebírala.“

„Tak sexy!“ Mne si ruce.

„Ani zdaleka tak sexy jako to, do čeho jsem vešla dole před chvílí. Zapomněl, že tu žijí jiní lidé, nebo je to nějaká věc z pouta druhů, že jste zničeho nic nadržení a musíte šukat přímo tam, kde jste?“

Trochu jsem vtipkovala, ale je řada na ní, aby se červenala.

„Možná trochu obojí. Teda, nevěděla jsem, že tu bydlíš, a jeho rodiče jsou stále na schůzce. Vrátí se až ráno, takže jsem na tom neviděla nic špatného. A je trochu těžké udržet ruce u těla, když je nablízku, viděla jsi ho. Vážně s ním mluvíš každý den?“ Červená se, ale v jejím hlase je trochu tón nedůvěry.

„Jo, mluvíme, co si pamatuju. Vždycky se hlásíme před školou a před spaním zpátky, no předtím. Teď jsme na stejné škole a já s nimi trénuju, takže jsem s skoro všemi kluky každý den.“

„Ťuk, ťuk! Je to bezpečné? Rád bych jednoho dne měl děti, Ken.“ Moje dveře se pootevřou a můj nejlepší kamarád stojí v rámu, ale čeká, až mu dám souhlas.

„Jsme v pohodě, Jere. Jen jsme musely vyplnit pár mezer, které jsi vynechal, protože jsi idiot a nechal jsi za sebe myslet péro.“ Vyfoukl smích a vešel se dvěma hrnky, položil je na noční stolek a vlezl na postel za Raynu. „Přinesl jsem čaj, myslel jsem, že by mohl pomoct. Zítra máme brzký start, všichni se musíme vyspat.“

Taky neudrží ruce u těla a je vážně roztomilé sledovat, jak ji balí do náruče. Její tmavé vlasy rámují její srdcovitý obličej v kontrastu s jeho světle blonďatými vlasy. Zakloní se do jeho objetí.

„Co je zítra?“ zeptám se zmateně a sáhnu po šálku čaje. Je to směs, kterou udělala léčitelka, když jsem jí řekla, že mám pořád noční můry a nic jiného nezabírá.

„Jedeme do mé smečky, aby Jeremiah mohl poznat mého bratra. Je to Alfa, ale řešil jinou naléhavou záležitost, takže táta a já jsme jeli na setkání místo něj.“

„Jsem rád, že jste jeli.“ Zaboří nos do jejího krku a já slyším jeho vlka vrnět.

„Dobře, prosím, nemějte sex v mém pokoji. Máte svůj vlastní na tyhle mimoškolní aktivity. Jere,“ plácnu ho přes nohu. „Díky za čaj, měla bych být v pohodě. Kluci už odjeli? Ani mě nenapadlo se rozloučit.“ Snažím se je vyhnat ven. Jakkoli je to roztomilé, slyšela jsem, že noví druzi eskalují od lehkých doteků k šukání rychle. A to není něco, co chci vidět, bez ohledu na to, jak sexy můj nejlepší kámoš a jeho nová družka jsou.

„Ne, jsou všichni v mediální místnosti. Řekli jsme si, že bude pro všechny jednodušší, když ráno vyrazíme všichni odsud.“

„Proč musíte všichni jet?“ Stále se učím všechny nuance politiky smečky, ale pomyšlení na to, že budou všichni pryč, mi svírá srdce.

„Jedeme všichni, včetně tebe. Když Alfa cestuje na víc než jen pár dní, obvykle jede jeho tým taky, dokud je tu někdo, kdo povede smečku, a Beta Daniel je stále tady a moji rodiče se zítra taky vrací.“

„Co z toho má co dělat se mnou?“

„Jsem si jistý, že Rayna by ráda měla s sebou další ženu. Cestovat pořád se samými chlapy nemusí být zábava. Kromě toho jsi jeden z mých bojovníků a moje nejlepší kamarádka, chtěl bych tě tam mít, až se budu muset setkat s Rayniným bratrem.“

„Je to kód pro to, že se bojíš mého bratra?!“ Rayna se mu zasměje.

„Ehm, ano, Luno!“ Zavrčí jí do ucha. „Žádné odmlouvání. Ona je vždycky nárazník, když je v místnosti moc testosteronu. Kennedy se mnou vlastně byla na několika setkáních. Je vážně dobrá ve všech těch nezávazných řečech a pamatuje si všechno. Je to velmi šikovné. Neuškodí, že je krásná a typicky si rychle získá pozornost. A tvůj bratr má největší území smečky a je jedním z neblaze proslulých nebezpečných Alfů, nemluvě o tom, že se mu chystám odvést sestru. Potřebuju všechnu pomoc, kterou můžu dostat.“

Ignoruju tu poznámku o rozptýlení a zeptám se: „Počkej, z jaké smečky jsi?“

„Temný Měsíc.“ Obočí mi vyletí nahoru. I já o nich slyšela. Nepamatuju si jméno Alfy, ale podle toho, co jsem slyšela, je bezohledný. Přebírá slabé smečky a eliminuje Alfy, jako já chodím do školy a odevzdávám úkoly. „Klid, není tak děsivý.“

„Možná pro tebe, tebe miluje, pro zbytek světa je zastrašující. Kdyby se situace obrátila a někdo přišel a řekl mi, že je Kennedyin druh a ona si balí věci a dneska odchází. Pravděpodobně bych se ho pokusil zmlátit. Pouto nepouto.“

Zasměju se s Raynou a pak se zastavím a zírám na něj. Právě mě napadla myšlenka: „To je ten důvod, proč se mě tu nikdo nesnaží sbalit? Protože jsi jim řekl, že je zmlátíš?“

„Eh… ne… ne tak docela.“

„Ale dost blízko pravdě?“

„Možná jsme naznačili, že ty se o sebe dokážeš postarat a my se postaráme o cokoliv, co zbude.“

„Je dobré vědět, že existuje nějaké ‚my‘, na které můžu řvát.“ Podívám se na Raynu. „Jak daleko je to autem k vaší smečce? Potřebuju se ujistit, že mám dost témat, abych na ně mohla řvát celou cestu.“ Znovu se zahihňá a Jeremiah zbledne, protože ví, že nelžu. Uklidní se, až když ona otočí hlavu a dá mu pusu na tvář. „Dobře, běžte, je mi z vás dvou nevolno. Uvidíme se ráno.“

Oba vstanou k odchodu a dojdou ke dveřím, když se Jer otočí: „Potřebuješ tričko? Můžu jedno vzít.“

„Stále mám to, co jsi mi dal před pár dny, měla bych být v pohodě. Někdy se musím začít odvykat.“ A přesně takhle jsme zpátky u té divnosti. I s trochou historie nevím, jak se Rayna bude cítit ohledně toho, že mi dává oblečení, které voní po něm.

„Dej mi vědět, kdybys mě potřebovala, dobře?“ Jen kývnu hlavou. Ani náhodou ho nebudu volat, když je tu jeho družka.

Usnu rychleji, než za poslední 3 noci. Ale nejsem si jistá, jestli je to tím, že je zpátky v domě smečky, nebo tím, že jsem tak unavená, že jsem neměla na výběr.

Tam ale dobrá noc skončila. Skřípění pneumatik mi drásá uši, štiplavá hořící guma mi pálí v nose, krev rozmazaná všude, křik ze všech stran… Tentokrát se mnou ale nejsou rodiče. Je to Jeremiah a Ben a Tommy a Jason. Křičím na ně, ale nikdo neodpovídá, všichni se na mě dívají, oči dokořán, ale nevidí mě. Pak křičím, ztratila jsem je. Neměli tu ani být. Neměli být v tom autě. Proč tu byli?

„Kennedy!! Probuď se! Ken!! No tak, holka, vrať se ke mně! KENNEDY!!“

Oči mi vyletí dokořán a pomalu mrkám, abych zaostřila. Připadá mi, jako bych se hýbala mokrým pískem, celé tělo mám bezvládné a zdá se, že nedokážu ovládat svaly.

„Kennedy, jsme tady, jsi v bezpečí, přestaň bojovat.“ Zaplaví mě klid, registruju známou vůni santalového dřeva. Jeremiah. Znovu se zhluboka nadechnu, tentokrát se se santalovým dřevem mísí sladký květinový tón, díky kterému se ten pocit klidu prohlubuje, dokud si neuvědomím, že není povědomý.. Kdo další je se mnou? Nikdo mě takhle nemůže vidět. Je dost zlé, že tomu byl vystaven Ben. Část mého mozku uvažuje logicky, ale pak je všechno mlhavé a pomalé.

„Mmmdobře!“ zablekotám. „Být dobř-e. Jít postel.“

„Proč tentokrát zní jako opilá? Takhle ještě nikdy nezněla.“ Ben, myslím.

„Jen u-navená, Bene. Zpátky spát.“ Nemůžu hýbat tělem, ale cítím, jak padám dozadu. Myslím, že se mě paže snaží držet.

„Kennedy, probuď se pro nás, prosím. Jen na pár minut, pak můžeš spát.“ Zase ten měkký hlas. Někdo mi odhrnuje vlasy z obličeje. Ta květinová vůně je vážně hezká. Ruce jsou jemné, jako mojí mámy.

„Hezký ruce.“ zamumlám. Cítím, jak mi mozek pracuje, ale všechno je to rozpojené a matoucí.

Zkusím mrknout a myslím, že cítím, jak se něco hýbe. Kolem paží cítím tlak, ale nebolí to. Znovu se nadechnu, zdá se, že je to jediná věc, nad kterou mám kontrolu. Cítím stisk na rukou a mé oči se konečně otevřou.