49 - Kennedy

"Kennedy. Hej, Ken. Musíš se pustit a vzbudit. Kennedy." To poslední zní skoro, jako by si zpíval.

"Co je?" zahučím. Je mi tak příjemně a nemyslím si, že bych měla noční můru, vlastně si myslím, že se mi v noci vůbec nic nezdálo. Chci se jen schoulit a propadnout se zpět do blažené temnoty. Je mi tak krásně, nechce se mi hýbat.

"Luno, potřebuju zpátky svého alfu." Při Bennetových slov