75 - Kennedy

Všichni na mě jen zírají a přesně tohle nenávidím nejvíc. Tu lítost v jejich očích. Není nic, co by kdokoli z nás mohl udělat jinak. S tím už jsem se smířila. Situace je prostě taková, jaká je. Jediné, s čím zjevně stále bojuju, je vzpomínka na to, jak tam sedím, uvězněná, s bezvládnými těly svých rodičů.

Zhluboka se nadechnu a Ryker si mě přitáhne ještě blíž. Teprve teď jsem si všiml