Vesmír si zřejmě myslí, že mám ocelové nervy hlavní postavy, protože všechno, co se v mém životě mohlo pokazit, se taky pokazilo. Knightly je teď v mém životě, a i kdybych ho chtěla dostat pryč, nevypadá to, že by ho zajímalo, co chci já.

Dvojčata si na mém telefonu prohlíží fotky štěňátek. Ukázala jsem jim to, které se mi líbilo, a jsou z toho hrozně nadšená. Možná toho využiju ke zmírnění šoku, až jim řeknu, že mají otce, a že když jim ho dobrovolně nepředstavím sama, nařídí mi to soud. Jsem ráda, že jsme si o tom promluvili. Jen nevím, jak dál pokračovat, nebo nakolik chci těm lidem věřit.

"Vypadáš vyčerpaně. Je to už třetí den," podává mi Kendra sklenici vína.

"Musím ti něco říct," řeknu a dívám se dolů na svá miminka. "O jejich T.Á.T.O.V.I.,"

"Aha," pronese a posadí se.

"Je to on," vzhlédnu k ní.

"On?"

"Knightly, ten chlap z letiště,"

"Cože?" vykulí oči. "Jsou Knightlyho Blakea-"

"Kenny," povzdechnu si.

"Panebože," odkašle si.

"Spojil si dvě a dvě dohromady a chce se s nimi setkat,"

"Teda, nemá přece žádný důkaz,"

"Nebylo by pro něj těžké ho získat," propálím ji pohledem. "A to poslední, co chci, je udělat to ještě bolestivější. Teď už to ví. Nemám jak mu zabránit, aby se s nimi vídal, aniž by se z toho stala noční můra pro PR oddělení. Jeho matka je vynikající právnička pro případy jako je tento. Dostala pro Moon Angel plnou péči o její dcery a všechny sračky Perryho Parkera,"

"Maminko," zachihotají se Ayrie. "Kasička na sprostá slova,"

"Pardon," odpovím a sáhnu po kabelce. Tohle za to stálo.

"Můžu zavolat tátovi," navrhne.

"Ne, to je v pořádku. Bude to dobré," zavrtím hlavou. "Říkám ti to, protože jestli s dvojčaty budou chtít trávit čas, ráda bych, abys šla s nimi,"

"No, nevím," říká skepticky. "Co když se jim to nebude líbit? Blakeovi nejsou zrovna známí tím, že by byli v pohodě,"

"Přesně tak. Proto tě o to prosím. Věřím ti víc než komukoliv jinému. Můžu jim říct, že už jsem ti za ten čas zaplatila a že jsou na tebe hodně vázaní. Pomůže jim to se přizpůsobit. Ti lidé jsou pro ně cizinci,"

"Budeš se jich muset nejdřív zeptat," přikývne.

"Je něco, co mi neříkáš? Nejsou to nějací-" nakloním se blíž. "Zločinci nebo tak něco, že ne? Musíš mi to říct, než tam svá zlatíčka pustím,"

"Ne," zasměje se. "Jsou prostě- Fredrick Blake je ze staré školy. Mají staré peníze. Celá ta rodina si vybere, co chce dělat, a vesmír jim to zařídí. Lidé ti otevírají dveře díky tomu, kým se stáváš. Až svět zjistí, že jsou Blakeovi, už nikdy žádné dveře nebudou zavřené,"

To je první pozitivní věc, kterou jsem o Blakeových slyšela. Vůbec kdy. Hledala jsem si o nich informace a narazila jsem jen na samé kontroverze. Knightly dělající spoušť. Tessa Blake a její večírkové extempore. A pak tu byla Blithe Blake, která byla zabita v New Yorku před čtyřmi lety. Zhruba ve stejné době, kdy se rozpadlo Knightlyho zasnoubení. To pátrání jen zhoršilo moje obavy a upevnilo mé pevné přesvědčení, že tohohle muže nechci nikde poblíž svých malých gremlinů.

"Jsem mezi mlýnskými kameny. Mám strašný strach," přiznám se.

"To bude dobré, maminko," postaví se Aizen a přijde ke mně. Ovine kolem mě své malé paže. Ayrie se vyškrábe na gauč a sedne si mi na klín.

"Já umím kopat super silně," říká a opře si hlavu o mou hruď. "A Icy umí kousat, až to udělá velký bebíčko,"

"Ochráníte mě, že ano?" usměju se.

"Ano," stiskne mě Aizen. "Čeho se bojíš?"

"Jak rychle se věci mění,"

"Nový dům," přikývne Ayrie.

"Nové omalovánky," dodává Aizen. Tak říká mým návrhům.

"Přesně tak. Je to jen trochu děsivé," obejmu je.

"Půjdeme zase do školy?"

"Ano, pracuju na tom. Budete první, kdo to zjistí, až se to stane,"

"Ach jo," zabručí oba.

Zasměju se a pustím je, když se vyvlíknou z mého objetí. Aizen vezme můj telefon a podá mi ho zpět. Oba běží do svého pokoje, takže ho jen položím na konferenční stolek.

"Řekl ti něco?" ptá se ona.

"Že chce být součástí jejich životů a že to nechce dělat těžší, než to už tak je,"

"Věříš mu?"

"Tak nějak nemám na výběr," dopiju sklenici vína.

"Chceš další?"

"Ne, jsem v pohodě. Musím si to promyslet,"

"Neříkal ještě něco dalšího?"

"Jako co?"

"Teda, právě zjistil, že má dvě děti. Mám pocit, že by měl nekonečno otázek—nějaká obvinění. Nevím. Tajemství se u takových věcí vždycky vyrojí,"

"Taky jsem na to myslela," přikývnu. "Myslím, že další přijdou asi později. Právě teď z toho oba jenom šílíme. Pojďme mluvit o něčem jiném,"

"Ok. Jo, řekla jsem bratrovi, že jsme tady, a ptal se, jestli bychom nechtěly zajít na oběd,"

"Jak se vede Ruinovi?" zeptám se.

"Znáš ho. Pořád pracuje," usměje se.

"Jasně, poprosím Cevina, ať to zařídí,"

"Zítra v poledne. Můžeme jít během tvé pauzy na oběd," mávne nade mnou rukou.

"Dobře," souhlasím. "Umyju děti a připravím je do postele. Zbytek večera si udělej pro sebe,"

"Děkuju. To udělám," vezme mi prázdnou sklenici na víno.

Řeknu dvojčatům, že je čas na koupání, a jdu napustit vodu. Zjistím, že jim došla pěna do koupele. Vyhodím lahvičku a zamířím do spíže. Když se vracím k jejich pokoji, uslyším Kendru, jak se směje.

"Musíš sem hned přijet, Ruine. Ne, ty to nechápeš. Čekali jsme, až Alfa Blake udělá chybu. Nikdy bych neuhodla, že tahle děvka bude tak užitečná, jak byla," žaludek se mi propadne. "Jsou to Knightovy děti. Ten odpadlickej hajzl. Sežeň svůj tým. Táta se z toho zblázní,"

Skoro běžím do ložnice.

"Potřebuješ ostříhat," směje se Aizen, jak si hraje s Ayriinými vlasy. Ona mu odhání ruku a snaží se sundat si tričko.

"Počkat, počkat," řeknu. Zastavím je a prostě nás tři zavřu uvnitř. "Oblečte se,"

"A co koupání?" ptá se Ayrie.

"To počká. Oblečte si věci zpátky," horečně pátrám po svém telefonu. Je na stole. Do prdele. "Zůstaňte tady. Oblečení na sobě. Jdu si pro telefon, dobře?"