Knightly

"To dává smysl," zasměju se, protože její logika je naprosto bezchybná.

"Přísahám, že to není nic osobního, Knightly. Ale oni pro mě znamenají všechno. Já jsem neměla dobré dětství a nechci, aby to potkalo i je. Přísahám, že těm dvěma dovolím, aby se s tebou a tvou mámou vídali, kdykoliv budete chtít. Myslím, že pro Aizena by to bylo úžasné. Ale tohle on nepotřebuje," poklepe na displej. "Je to sladký, nevinný malý chlapec a já udělám cokoliv, abych zajistila, že takový zůstane tak dlouho, jak jen to půjde. Ayrie taky. Má můj temperament, ale je to takové zlatíčko,"

"Ty máš výbušný temperament?" zasměju se. "Nějak to nevidím,"

"Myslíš si, že jsem se dostala tam, kde jsem, tím, že jsem na lidi milá?" odfrkne si. "Máš štěstí, že jsi hezounek s krásnýma zelenýma očima. To je moje jediná slabina. Mám takové štěstí, že je můj syn hodný kluk a téhle zbraně nezneužívá," oba se zasmějeme. "Můžu jít na ten test otcovství. Už jen proto, abych zažehnala jakékoliv pochybnosti,"

"Já žádné nemám," zavrtím hlavou. "Nebyl bych tady, kdybych měl nějaké pochybnosti, Phoebe,"

"Nic o mně nevíš," vzhlédne ke mně.

"Umím velmi dobře odhadnout povahu. Kdyby to byl kdokoliv jiný, pokusil by se mě kontaktovat vteřinu poté, co to zjistil. Někdo jiný by tu teď se mnou neseděl, i když je k smrti vyděšený,"

"To jsem," přikývne a sklopí zrak na své ruce. "Mám vážně strach,"

"Nemusíš se bát. Rozhodně ne mě. Zato moje máma už zabezpečuje svůj dům před dětmi a nakupuje hračky," přiznám se. Zasměje se.

Do prdele, tenhle zvuk je přesně to, co mě na ní upoutalo, když jsme se poznali. Mohl jsem po té fotce odejít, ale zvuk jejího hlasu, zvuk jejího smíchu. Způsob, jakým jí tváře zrudly rozpaky. Ten večer jsem málem porušil všechny sliby, které jsem dal své rodině. Zvažoval jsem, že to všechno kvůli ní zahodím. Když tu teď s ní sedím, nedokážu se přimět k tomu, abych litoval, že jsem tehdy odešel. Nevěděl jsem, jestli to zvládnu vydržet moc dlouho. Pravděpodobně bych to nezvládl, kdybych si ji označil. Stáhl bych ji s sebou ke dnu. Věci by pro nás teď byly úplně jiné.

"Působila dost ohnivě," vzhlédne ke mně.

"Jestli chceš, tenhle dům může být tvůj. Nikdo už ho nepoužívá. Pokud hledáš dům. Osobně si myslím, že je o dost lepší než ten od Barbie," potřebuju ji mít nablízku.

Někde, kde na ně budu moct dohlédnout.

"Budeš ji zatraceně rozmazlovat, že jo?" povzdechne si.

"Oh, to si piš. Bude si se mnou dělat, co bude chtít, a já neudělám vůbec nic, abych ji zastavil," potvrdím.

"Toho budeš do konce života litovat," zasměje se. Postaví se čelem ke mně. "Myslím, že se musíme pořádně představit,"

"Dobře," vstanu a sestoupím o schod níž, abychom měli oči ve stejné úrovni.

"Ahoj, jmenuju se Phoebe Altaha a jsem matka tvých dětí," s úlevou si povzdechne a natáhne ke mně ruku. "Je tak hrozně fajn to konečně vyslovit,"

Pohlédnu na ni s vědomím, že jakmile ji přijmu, jakmile vytvořím to pouto, nebude pro ani jednoho z nás cesty zpět. Kdyby tu byli Perry nebo Violetta, smáli by se na celé kolo. Nedokážu si představit, jak moc se musela trápit tímhle tajemstvím. Jakkoli je nevinné, vím, jak těžká dokáže lež být. Sám jich v sobě nesu spoustu.

"Knightly Blake," vložím svou ruku do její.

"Ach," vyrazí ze sebe ten tichý výskot, který mě dostal do celé téhle šlamastiky. Tělem mi projede blesk elektřiny a cítím, jak se to ve mně probouzí. "To bylo divné,"

"To bylo-" promnu si rukou hruď. "Chtěla bys vidět ten dům?"

"Ehm, chtěla bych jet domů. Chci být se svými dětmi. Víš, než věci naberou na vážnosti. Musím s nimi mluvit," další ne.

"Jestli je to to, co chceš,"

"Je to to, co chci," odpoví už trochu uvolněněji.

"Dojedu ke mně a ty můžeš jet odtamtud,"

"Jasně, přijeli jsme sem mým autem," přikývne. "Kurva, nemůžu uvěřit, že jsem vlezla do auta s cizím chlapem. Máš ten zvláštní dar způsobit, že se cítím bezbranná,"

"Věř mi, když říkám, že nikdo nevěří, že bys byla bezbranná, Andílku. Viděl jsem, co jsi udělala v té škole v Paříži. Kvůli tomu, co se stalo, přišli o část svých největších sponzorských darů,"

"Měli to vyřešit už poprvé, kdy ten kluk sáhl svýma špinavýma rukama na mého syna," odfrkne si. "První dva případy jsem nic neudělala, protože mě prosil, abych to ignorovala. Neexistoval způsob, jak bych to mohla nechat jen tak. Srát na ty lidi. Doteď má ty jizvy,"

Snažím se skrýt úsměv na svém idiotském obličeji, protože do prdele. Ona má vážně ostrou povahu. Její tvář zrudla a vypadá upřímně naštvaně kvůli tomu, že se porvaly dvě děti. To je to, co děti dělají, ale cítím z toho pýchu, kterou nemůžu přehlížet.

Někdo ohrozil její mládě a ona zareagovala tak, jak by zareagovala každá vlčice. Zuby nehty. Tohle bude potřebovat. I kdyby se neproměnila, až si ji označím. Můj svět to vyžaduje. Mám strach z toho, jak zareaguje, až jí řeknu pravdu. Ale nebojím se, jak si v něm poradí. Došla až sem beze mě a už není sama. Udělám cokoliv, abych zajistil, že všichni tři budou v bezpečí.

Není cesty zpět. Podělal jsem to nám oběma a udělám všechno pro to, abych to napravil. Ať to stojí, co to stojí.