Plesk! Bolest ve tváři štípla natolik, až vehnala Sienně Elliottové slzy do očí. Zuby jí cvakly o sebe a kůže se jí zalila horkostí. Dělala, co mohla, aby zabránila slzám stékat po tvářích. Sklonila hlavu a snášela příval nadávek a urážek, které facku doprovázely.

„Vážně, Sienno! Není to tak složité!“ křičela Jenna Burková s rukama v bok, zatímco se její hezká tvář zkřivila do ošklivého úšklebku. „Jsou to jen vajíčka, sakra! Proč nedokážeš udělat nic pořádně hned napoprvé? Děláš mi snídani od mých šesti let! Člověk by si myslel, že za patnáct let už něco zvládneš, ale asi jsi jen k ničemu, ty d*vko, přesně jako tvoje matka!“

Poslední část urážky zabolela nejvíc. Sienna svou matku Jodi, která zemřela při porodu přesně v noc, kdy se Sienna narodila, nikdy nepoznala. Ta noc před jednadvaceti lety zpečetila její osud způsoby, kterým stále nerozuměla. Od té doby sloužila rodině Alfy. Ačkoli jako nemluvně dostala odklad a přehazovali si ji jako horký brambor z jednoho domova rodin ve smečce do druhého, jakmile se naučila chodit, vzali ji do služby sem, do domu Alfy Kenta, kde musela jeho dceru neustále obskakovat a plnit jí každé přání.

Jenna byla jen o rok starší než Sienna, ale už ve velmi mladém věku se naučila, jak ji komandovat. Vzorem jí byla její nevlastní matka Veronica, která si Alfu vzala nedlouho po smrti jeho první ženy – ve stejnou noc, kdy se Sienna narodila.

Talíř s vajíčky a toasty k ní přiletěl a jen o vlásek minul její hlavu. Sienna se ani neuhnula. Za ta léta se naučila, že ucuknutí všechno jen zhorší. Talíř narazil do zdi za ní a roztříštil se na tisíc kousků. Na zemi se smísily bílé střepy s vajíčky.

„Ukliď to, d*vko!“ zakřičela Jenna přesně ve chvíli, kdy o dřevěnou podlahu zaklapaly vysoké podpatky Veronicy.

„Co se děje?“ zeptala se její nevlastní matka, když vešla do místnosti. „Zničila Sienna zase vajíčka?“

„Ano!“ odsekla Jenna. „Jako obvykle. Nechápu, proč se vůbec snažím, aby mi vařila.“

„To mě mrzí, drahoušku.“ Veronica přešla blíž a láskyplně poplácala nevlastní dceru po rameni, zatímco se Sienna pustila do úklidu spouště, kterou Jenna způsobila. Alespoň že ji talíř tentokrát netrefil do hlavy. Na straně hlavy měla od skleněných talířů už spoustu jizev. Kvůli krutosti Jenny a její rodiny měla na těle bezpočet jizev, stejně jako modřin a řezných ran v různých fázích hojení, a také špatně srostlé zlomeniny, kterým léčitelé smečky nevěnovali žádnou pozornost. Naštěstí se měňavci hojili rychleji než lidé. Sienna bude v pořádku. Alespoň to si neustále opakovala.

„Jaké máš dnes plány, zlatíčko?“ zeptala se Veronica.

Sienna viděla jejich boty, jak se přesunuly do přilehlé kuchyně k pultu. Předpokládala, že si Jenna udělá proteinový koktejl, tak jako většinu rán. Požádat ji o vajíčka a toasty byl jen způsob, jak ji ponížit. Krutá mladá žena to dělala každý den. Ani jednou to jídlo ve skutečnosti nesnědla. Většinou skončilo na podlaze nebo rozmazané na Siennině tričku. Jednou Jenna donutila Siennu sníst to z podlahy, celou dobu se jí smála a říkala jí, že je „zlý pes“.

Ať to bylo momentálně jakkoli zlé, mohlo to být i horší.

Jakmile Sienna posbírala většinu velkých střepů, popadla papírové utěrky, aby utřela vajíčka a toasty, a snažila se neposlouchat rozhovor Jenny a Veronicy. Ale bylo by pro ni dobré vědět, jaké má Jenna na dnešek plány, aby se mohla připravit. Pokud bude něco potřebovat, například ručník na cvičení nebo určité boty, které ráda nosí na nákupy, Sienna to bude muset předem odhadnout a ujistit se, že jsou splněny všechny její potřeby, než Jenna vůbec otevře pusu, jinak bude čelit jejímu hněvu.

„Jdu ven s Candy a Marissou,“ řekla Jenna. „Jedeme na pláž.“

„To bude fajn,“ řekla Veronica a posadila se ke kuchyňskému ostrůvku, zatímco Jenna házela ingredience do mixéru.

Sienna už měla nepořádek skoro uklizený, ale potřebovala smeták. Odplížila se do spíže, kde byl uložený, a dávala velký pozor, aby neudělala zbytečný hluk, jinak by jí řekly, ať se nechová jako „hlučná kráva“. Jenna jí moc ráda dávala zvířecí jména, i když Sienna byla drobná chudinka, která sotva dostávala dost jídla, zatímco Jenna byla vnadná blondýna s křivkami, které muže doháněly k šílenství.

Sienna jí však její vzhled nezáviděla. Kluci jí byli úplně ukradení. Její starosti se pohybovaly na úrovni přežití. Přežít ze dne na den – to byla její hnací síla, se kterou se každé ráno probouzela.

Sienna se vrátila k nepořádku, zametla ho, neslyšně vysypala lopatku do koše a pak šla pro mop s kbelíkem. Stejně dnes musela zamést a vytřít celou podlahu, jako to dělala každý den, takže to mohla udělat hned, když uklízela zbytky lepkavého žloutku. Jenna a Veronica si povídaly, zatímco Jenna pila svůj proteinový koktejl, který Sienninu ostrému nosu voněl jako vitamíny s nádechem zkaženého ovoce. Přestože měla zakázáno se proměňovat, stále měla všechny vlastnosti vlka, včetně schopnosti cítit výrazné pachy na velkou vzdálenost. Když procházela blízko místa, kde Jenna seděla, zadržela dech a přemýšlela, co proboha má ta žena v tom nápoji, co tak hrozně páchne.

„Když už tam budeme, asi omrkneme nějaké kluky,“ říkala zrovna Jenna. „Sam a Chet s námi v poslední době dost flirtují. Jsou to sice troubové, ale docela roztomilí.“ Zasmála se a přehodila si vlasy přes rameno, jak to dělávala, když flirtovala.

Veronica, která po smrti manželky Alfy Kenta vůbec s ničím neotálela, se na Jennu, jež pro ni byla spíš kamarádkou než dítětem, které by musela vychovávat, zazubila. „Ten Chet je sexy. Miluju, jak je svalnatý.“

„Rozhodně,“ souhlasila Jenna. „Má široká ramena a vypracovaný hrudník.“ Sienna právě vytahovala přípravek na vytírání ze skříňky přímo za Jennou a na chvíli se zastavila, aby posunula pár dalších věcí. Jenna si ten nedostatek pohybu vyložila špatně. „Vážně, Sienno! Přestaň poslouchat! Slintáš tam vzadu nad Chetem? Jako by s tebou vůbec chtěl něco mít, ty pitomá d*vko.“

Sienna jako obvykle neřekla nic. Jen sklopila hlavu, vzala si věc, kterou potřebovala, a přála si, aby už Jenna konečně odešla. Postavila kbelík s mopem do hlubokého dřezu, napustila do něj teplou vodu a snažila se ignorovat rozhovor, ale teď už se bavily o ní.

„Umíš si to představit?“ zasmála se Veronica. „Sienna a Chet na rande! Měla bys mu to říct!“

„Prosím tě!“ uchechtla se Jenna. „Jo, umřel by, kdybych se o tom jen zmínila. Nikdy se na ni žádný chlap nepodívá jako na ženu.“

„Ubohé malé monstrum,“ řekla Veronica. Její hlas zněl téměř soucitně.

Jenna se otočila a vylila zbytek svého proteinového koktejlu do Siennina kbelíku na vytírání. „Jejda,“ řekla se zlomyslným úsměvem. Sienna se snažila nerozzlobit, ale bylo to těžké. Kbelík už byl téměř plný. „Asi budeš muset napustit novou vodu. Pardon, i když vlastně ne!“ Zasmála se a otočila se na podpatku, zatímco Veronica se přidala k chichotání.

Sienna opatrně vylila obsah kbelíku a začala znovu, snažila se soustředit na to lepší. Alespoň ty dvě ženy teď z místnosti odcházely. Brzy bude Sienna sama. Ačkoli to byla drsná existence bez přátel a rodiny, být sama bylo často mnohem lepší než být s kýmkoli jiným na světě. Alespoň když byla sama, nebyl tu nikdo, kdo by jí mohl ublížit nebo jí nadávat. Nikdo, kromě ní samotné.

Zvedla těžký kbelík ze dřezu, položila ho na podlahu a vytáhla ze skříně mop. Vybavila se jí jedna píseň. Byla to ta, kterou slýchávala zpívat matku svému dítěti, když byla Sienna mladší. Když byla mladší, snívala o tom, že ji její matka chová, houpe a zpívá jí tu píseň. Když byla sama, někdy si ji pro sebe broukala, ale neodvážila se to udělat, dokud ostatní z domu neodešli. Pak měla pár hodin klidu na dokončení svých povinností. Poté, pokud měla čas, tajně dělala svá tréninková cvičení. I když možná vypadala jako slaboch, Sienna Elliottová měla tajemství. Jednou ukáže světu, že není takový otloukánek, za jakého ji mají. Jednou bude jedinou rohožkou v jejím životě ta, kterou překročí, až z tohoto života navždy uteče.