Ještě dva kliky a její odpolední rutina bude u konce. Sienna cítila, jak jí na čele vyrážejí krůpěje potu, zatímco tajně cvičila v malém brlohu ve sklepě, kterému říkala domov. Betonová podlaha se jí zařezávala do rukou a do plic jí pronikal pach plísně a vlhkosti, ale alespoň se nemusela bát, že sem dolů přijde někdo jiný. Jenna by se neodvážila na schody v podpatcích ani vstoupit.

U jedné stěny stála malá postýlka a u druhé komoda se třemi křivými zásuvkami. Všechno její oblečení se do těch tří přihrádek snadno vešlo, jelikož se celý její šatník skládal z obnošených věcí. Byly to převážně tepláky s roztrhanými koleny, trička a nehodící se ponožky. Sienna vždycky vypadala, jako by si oblečení vytáhla ze ztrát a nálezů v té nejšpinavější prádelně na světě. „Alespoň se nikdy nemusím starat o to, jak vypadám,“ říkávala si často.

Nad hlavou uslyšela vrzání podlahových prken a věděla, že někdo je doma. „Právě včas,“ zašeptala pro sebe, když dokončila poslední klik a hřbetem ruky si otřela pot z čela. Dlouhé tmavé vlasy měla stažené do culíku. Při běhu do schodů si gumičku sundala s vědomím, že se jí stejně budou posmívat za to, jak vypadá, bez ohledu na to, jak moc se bude snažit vypadat reprezentativně.

Dokončení jejích povinností trvalo zhruba stejně dlouho jako obvykle – čtyři hodiny. Každý den uklízela odshora dolů celý dvoupatrový dům s pěti ložnicemi. Vytírala všechny podlahy, utírala prach, myla okna a všechno urovnávala. Postarala se o všechno prádlo a uklidila ho, stejně jako uklidila čtyři koupelny. Teď už to všechno byla rutina a mohla to dělat bez přemýšlení. Nezáleželo na tom, jak dobře svou práci odvedla. Někdo z rodiny vždy našel něco, co neudělala dokonale, i kdyby to museli zašpinit sami, křičeli na ni a nutili ji udělat to znovu. Takže potřebovala být nahoře, když se vrátili domů.

Alespoň nemusela vařit večeři. Další členka smečky, starší žena jménem Ruth, přicházela každý večer uvařit večeři pro Alfu a jeho rodinu, protože Sienna prostě nebyla v kuchyni dostatečně zručná. Uměla udělat základy. Navzdory Jenniným stížnostem nebylo s jejími vajíčky nic v nepořádku. Ruth pro nejdůležitější rodinu ve smečce vařila ráda a oni si vychutnávali vybraná jídla, která připravila. Sienně někdy dávali zbytky, ale většinou byla odkázána na to, co jí Ruth odložila, například kůrky od chleba, maso, které se už kazilo, ovoce se skvrnami atd. Není divu, že byla tak hubená, navzdory její nejlepší snaze budovat svaly a zvyšovat svou sílu.

„Tady jsi,“ řekla Veronica, když Sienna vyšla do schodů. „Schováváš se dole ve svém pokoji?“

„Ne, paní, Luno Veronico,“ řekla Sienna se sklopenou hlavou. Nevysvětlovala, proč není nahoře, protože věděla, že nezáleží na tom, co řekne.

Veronica po ní vrhla ostrý pohled a hodila jejím směrem promočené plavky a ručník. „Vyper to Jenně. Hned.“

„Ano, paní, Luno Veronico.“ Sienna spěchala do prádelny, ráda, že mohla odejít.

Dala si načas, než zapnula svou už čtvrtou pračku toho dne. Byly to jen ty plavky, ručník a pár kuchyňských utěrek, které asi zašpinila Ruth při přípravě večeře. Alespoň nebude muset nic uklízet.

Když se pračka spustila, Sienna zamířila do jídelny, kde rodina už jedla. Musela stát v koutě, zatímco jedli, pro případ, že by Jenna, nebo vlastně kdokoli, něco potřeboval. Většinou byla Jenna tak zaneprázdněná mluvením o svém dni, že zapomněla, že tam Sienna vůbec je.

Dnes večer ale bylo něco jinak.

Když Sienna vešla do místnosti, Jenna se radostně smála. „Tati! Já tomu skoro nemůžu uvěřit!“ zvolala. „Smečka Light Sky je nejmocnější smečkou v oblasti! Mít šanci setkat se s Alfou Kadenem Stonem, natož si s ním zatančit na plese Měsíční bohyně, to je splněný sen!“

Sienna se snažila nedat na sobě nic znát. Bude se konat ples Měsíční bohyně? U smečky Light Sky? Její první reakcí bylo zděšení. Ačkoli to na sobě nesměla dát znát, žaludek se jí nervozitou sevřel. Nejenže nesnášela opouštění smečky, ale vědomí, že bude muset jít s Jennou na událost, jako je tato, kde bude v té nejotravnější náladě, Siennu donutilo zoufale si přát, aby už měla svůj plán na útěk zrealizovaný. Jenna to mohla vnímat jako splněný sen, ale pro Siennu to byla noční můra, která se stávala skutečností.

„Ano, ano. Dnes odpoledne mi poštou přišla pozvánka,“ řekl Alfa Kent s potěšeným úsměvem na tváři. Pokud mohla, Sienna se členům rodiny nikdy nedívala přímo do očí, ale znala jeho výrazy tváře natolik dobře, že si dokázala přesně představit ten úšklebek. Kent byl na svůj věk docela pohledný chlap, pomyslela si. Alespoň to říkaly všechny ostatní ženy. Nebyl tak vysoký a široký v ramenou jako většina ostatních Alfů, kteří navštívili jejich smečku, například z Thundering Moon, ale byl pohledný a silný. Jeho jahodově blond vlasy a světle zelené oči mu dodávaly vzhled laskavého a přístupného člověka. Byla to ale jen fasáda. Stejně jako jeho dcera a žena byl i Kent chladnokrevný a krutý. Byla to jeho pomsta, co ji přivedlo do této pozice a co donutilo jejího otce navždy opustit smečku. Sienna ho nenáviděla, ale nemohla udělat nic, aby se mu pomstila. V nejlepším případě mohla snít o tom, že se od něj dostane pryč.

„Kdy odjíždíme?“ zeptala se Veronica. Skleničku s vínem v ruce měla téměř prázdnou a pravděpodobně nebyla první. K večeři si vždycky dávala tři nebo čtyři skleničky. Ačkoli alkohol na měňavce nepůsobil stejně jako na lidi, na konci večera byla přinejlepším trochu pod parou, možná i opilá.

„Za dva dny, ve středu,“ vysvětlil Kent. „Před plesem se budou konat nějaké oslavy. Samozřejmě jsem požádal, abychom dostali to nejlepší ubytování, jaké je k dispozici.“

„No páni, je to Light Sky. Jsem si jistá, že všechny jejich pokoje pro hosty jsou božské,“ prohlásila Jenna a zněla víc snobsky než kdy jindy.

„Určitě máš pravdu, ale mají tam chatu, která má výhled na řeku, a já jsem Kadena poprosil, aby nám dal právě tu,“ vysvětloval Kent, zatímco si krájel maso. Sienna na něj ze svého místa neviděla, ale vonělo to jako dušené kuře.

„Tak to nám tu chatu radši dá,“ řekla Jenna a spodní ret se jí vysunul v trucovitém úšklebku. „Jestli uslyším, že nějaká z těch d*vek z jiné smečky dostala lepší pokoj než já, budu naštvaná.“

„Neboj se, drahoušku. Přijedeme trochu dřív a zajistíme si ten nejlepší pokoj.“ Veronica Jennu poplácala po rameni. Sienna si v hlavě srovnávala, co to pro ni bude všechno znamenat.

Jako by se její myšlenky vysílaly na celou místnost, Jenna zakřičela: „Sienno! Bude lepší, když mi zítra začneš balit! Budu se muset ujistit, že mám na výběr spoustu outfitů!“

„Ano, slečno Jenno,“ řekla Sienna a modré oči stále upírala na dřevěnou podlahu.

„Zítra budeme muset jít nakupovat, abychom ti pořídili i nové plesové šaty,“ připomněla Veronica své nevlastní dceři.

„Rozhodně,“ řekla Jenna, jako by to byla samozřejmost. „Tati, budu potřebovat tvou kreditku s tím nejvyšším limitem.“

„Ano, drahoušku,“ odpověděl Kent. „Cokoli budeš chtít. Pokud Alfa Kaden hledá svou osudovou družku, musíme zajistit, aby ji našel.“ Uchechtl se a dodal: „Mám pocit, že se nachází přímo v téhle místnosti.“

Jenna se znovu radostně zachichotala. Její blond vlasy se zhouply. „Nemůžu se dočkat!“

Sienna polkla knedlík v krku a zajímalo ji, jak to, že její životní noční můra se neustále jen zhoršuje. Částečně jí toho Alfy Kadena, člověka, kterého nikdy nepotkala, ale podle Jennina nadšeného vypísknutí vydedukovala, že je to docela terno, bylo líto. Pokud byl mladý a atraktivní, jak Jenna naznačovala, nezastaví se před ničím, aby do toho muže zabořila své drápy. Pokud do toho Jenna dá všechno, aby si ho získala, zasáhne ho tajfun. Pravděpodobně neměl ani tušení, do čeho se řítí.

Ale pokud měl rád namyšlené, rozmazlené spratky, pak se Siennina noční můra stane Kadenovým splněným snem. Pokud byla jeho budoucí žena opravdu v této místnosti, měl by se Kaden Stone raději připravit na smršť emocionální destrukce, která se na něj řítila.