Kaden

Nic nebylo otravnější než lidé, kteří se objevili příliš brzy. Jistě, dochvilnost byla důležitá, zvláště v jeho branži. Vůdce, který chodí pozdě, prostě nefunguje. Ale tohle bylo směšné. Alfa ze Hřmícího měsíce přijel skoro o dvě hodiny dřív. Když ho personál upozornil, že už má hosty, Kaden si myslel, že je to nějaký vtip.

Ale pak… Stalo se něco zvláštního. Něco, co se nikdy předtím nestalo, a on si uvědomil, alespoň v koutku mysli, že je tam někdo, kdo tam do té chvíle nebyl.

Nejdřív si myslel, že jeho babička možná jen peče jeho oblíbené sušenky. Začal cítit tóny vanilky a čokolády, všechno věci hřejivé a útulné, ale pak jeho smysly naplnila vůně šeříků, jeho oblíbených květin, kterými jeho máma zdobívala dům. Než ho sluha upozornil, že má hosty, byl tou vůní ohromen.

Nemluvě o tom, že měl i divný pocit v žaludku. Bylo to něco jako jízda na horské dráze nebo sjezd strmého kopce na kole. Byl to zneklidňující pocit, který ho držel v napětí. Jako svědění, které nemohl podrbat, musel zjistit zdroj té emoce.

Kaden strávil pár minut ve svém pokoji a snažil se dát dohromady, předpokládaje, že babička baví Burkovy. Když sešel ze schodů a viděl je stále shromážděné u dveří, uvědomil si, že je špatný hostitel. Nicméně vůně přicházející zdola byla ještě silnější a měl pocit, že v jeho žaludku řádí bouře motýlů.

S marnou nadějí se zeptal babičky, jestli peče, ale nepřekvapilo ho, když odpověď zněla ne. Bude muset ten divný pocit a ty vůně vypustit z hlavy, aby mohl přivítat hosty, jakkoli těžké bylo se soustředit.

Alfa Kent Burk tam stál, vypadal mírně otráveně, s rukama v kapsách drahých kalhot. Jeho žena měla na sobě až příliš mnoho make-upu a vypadala, že se snaží být ve věku své dcery, což přivedlo Kadenův pohled k nejmladší z rodu Burků. Jenna? Jmenovala se tak?

Stála uprostřed s falešným úsměvem přilepeným na tváři. Byla to krásná žena, to byla pravda. Její blonďaté vlasy byly perfektně upravené a měla dlouhé nohy. Trochu mu připomínala Sylvii, jen tahle holka byla rozhodně vyšší kalibr. Její oblečení bylo pěkné a všechno na ní křičelo, že je náročná na údržbu. Skutečnost, že najednou cítil své oblíbené vůně, mu neunikla, i když se Kaden rozhodl ignorovat, co to má znamenat. Stejně na ty řeči o osudových družkách moc nevěřil, takže by mělo být snadné to ignorovat. Přesto tu stál před Jennou Burkovou, cítil šeříky a vanilku a přemýšlel, proč má proboha pocit, že se pozvrací a zároveň začne zpívat milostnou píseň. Tohle nebylo dobré.

Jenna se na něj dívala jako na kus masa, a to nejedla několik dní.

„Dobrý den,“ řekl Kaden každému z nich a potřásl jim rukou. „Vítejte ve smečce Jasného nebe. Doufám, že jste měli příjemnou cestu.“

„Byla krásná, děkujeme,“ řekl Kent a snažil se nezníž otráveně. „Máte to tu pěkné.“

„Děkuji,“ řekl Kaden, zatímco se oba rozhlíželi po foyer, jako by nikdy předtím neviděli dům. „Máme pro vás tři dostatek místa.“

„Pro čtyři,“ řekla jeho babička, která přišla za ním.

Zmatený Kaden se otočil, aby se na ni podíval. Hlavu měl nakloněnou na stranu.

Než mohla Hannah říct víc, ozvala se Jenna. „Ach, ne. Nevšímejte si jí,“ řekla a zavrtěla hlavou. „Ona se nepočítá.“

Kaden se zrovna chystal zeptat, o kom mluví, když si uvědomil, že za Burkovými stojí další dívka. Byla drobná a schoulená, jako by nechtěla být viděna. Do té rodiny nezapadala, to bylo jisté. Oblečení měla špinavé a roztrhané a její tmavé vlasy byly zplihlé. Ani se na něj nepodívala. Ten zpocený nepořádek brunetky jí zakrýval tvář před kýmkoli.

„Co myslíš tím, že se nepočítá?“ zeptala se Hannah a nervózně se zasmála. „Možná je to vaše služebná, ale stále je to náš host.“

„Ne, vážně,“ řekl Kent a zavrtěl hlavou. „Takhle to není. Pokud máte sklep, může spát tam dole. Nebo třeba na zadní verandě.“

Kaden viděl, že se jeho babička chystá začít trhat hlavy, a tak se rozhodl, že teď je ta pravá chvíle zasáhnout. „Co kdybych vám třem ukázal vaše pokoje?“ navrhl a gestem ukázal na schody. „Necháme personál vynést vaše zavazadla nahoru.“

„Ach, tohle všechno je moje,“ řekla Jenna. „A Sienna to může vzít. Od toho je tady.“

Když Jenna ustoupila stranou, Kaden zahlédl široké modré oči, ale dívka, Sienna, rychle uhnula pohledem. Kaden se nemohl ubránit lítosti. Bylo docela jasné, že se k ní Burkovi nechovají dobře, ale neznal celý příběh a teď nebyl čas se v tom rýpat. Kromě toho si byl docela jistý, že to babička zjistí za něj. „Tudy, prosím,“ řekl a vedl rodinu nahoru po schodech.

Když stoupali do druhého patra, Jenna šla hned za ním. Kaden plně očekával, že ten pocit, který měl od jejího příjezdu, bude ohromující, když je tak blízko. Opatrně se však zhluboka nadechl a poznamenal, že pokud něco, tak ty vůně, které vnímal, slábly. Zdálo se mu to docela zvláštní. Stále tam byly, ale místo aby sílily s její přítomností po jeho boku, bylo to, jako by se od něj vzdalovala. Nedávalo to žádný smysl. A zdálo se, že ona na něm taky nepozoruje nic zvláštního.

Rozhodl se, že teď není čas se tím zabývat, a zastavil se u nejhezčího pokoje pro hosty, který měli k dispozici. „Tento pokoj máme pro vás, Alfo Kente a Luno Veronico,“ řekl. „A ty, Jenno, budeš hned tady, přes chodbu.

Jenna vešla do pokoje, dalšího pěkného apartmá pro hosty s výhledem do zadních zahrad, ale zvuk, který vydala, byl mírně zklamaný.

„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Kaden.

Několikrát se otočila dokola a prohlížela si všechno, než se otočila k němu. „Ach, ano. Je to fajn. Teda… To ujde.“

„Máme i jiné pokoje, pokud se vám tento nelíbí,“ řekl a cítil se špatně, že to nebylo to, co očekávala.

Kent přišel za ním a položil Kadenovi ruku na rameno. „Je to pěkný pokoj, Alfo Kadene. Jenna je prostě… vybíravá. To je vše.“

Odkašlal si, nejistý, jak na to reagovat. „No, kdybyste cokoli potřebovali, prosím, dejte mi vědět.“

„Děkuji.“ Jenna ze sebe vypravila úsměv, ale vypadala, že se chystá plakat. Kaden netušil, co se děje. Nezdálo se však, že by to bylo něco, co by mohl napravit, a tak se rozhodl jít zpátky dolů a ujistit se, že Sienna dostane pomoc s Jenninými taškami. Zdálo se trochu směšné nechat tu malou křehkou ženu nosit tak obrovská zavazadla úplně sama. Měl pocit, že babička už to řeší, ale přesto to chtěl zkontrolovat.

Nedostal se ani k prvnímu odpočívadlu, když uslyšel Jennu křičet z plných plic: „Sienno! Koukej okamžitě dostat moje zavazadla sem nahoru!“

Kaden ztuhl a myslel si, že slyšel i Kenta, jak říká dceři, aby v cizím domě takhle nekřičela, ale ten jediný výkřik mu docela dobře vykreslil obrázek o tom, kdo je tahle Jenna Burková. Byla ona jeho osudovým protějškem?

Když se Kaden vrátil do foyer, uviděl několik svých vlastních sluhů, jak zvedají zavazadla, zatímco ta drobná žena protestovala, že by to opravdu měla vzít sama. V tu chvíli ho do tváře zasáhla vlna za vlnou nádherných vůní. Všechny věci, které rád cítil, včetně pečoucích se sušenek a oblíbených květin jeho matky, zaplavily jeho smysly. Bylo to nebeské aroma, které by mohl vdechovat celý den.

Její modré oči se na okamžik zvedly, aby se setkaly s jeho, než je sklopila, a tehdy ho to zasáhlo jako kopanec do břicha.

„Do prdele,“ pomyslel si Kaden. „Není to Jenna Burková, koho si mám osudově vzít. Je to tahle dívka – tahle služka – Sienna. Ale jak?“

Kaden neměl na tu otázku absolutně žádnou odpověď, ale co věděl, bylo, že ho čeká svět bolesti. Nejenže se nechtěl s nikým ženit, ale také se zdálo, že Měsíční bohyně, nebo kdo to byl, kdo v něm vyvolával tyto pocity a nechal ho cítit tyto vůně, má pěkně temný smysl pro humor.

Jedinou šťastnou částí situace bylo, že dívka zřejmě věděla, že pouhá myšlenka na to, že by si ji on, Alfa Kaden Stone, skutečně vzal, je směšná. Ani se mu nepodívala do tváře. To byla dobrá věc. I když ji sotva viděl, jedna věc mu utkvěla v paměti – měla krásnou tvář.

Byla by škoda, kdyby ji musel rozplakat.