*Nina*

Seděla jsem pod stromem na okraji lesa a držela Garreta za ruku, vděčná za příležitost promluvit si s ním konečně o samotě. Slunce už se začínalo přehupovat přes vrcholky stromů, takže od chvíle, kdy dorazil do našeho provizorního tábora, uběhlo už několik hodin. Celou tu dobu jsem nemyslela na nic jiného, než že se k němu rozběhnu, obejmu ho paží a zavalím ho otázkami ohledně toho, jak pře