"Paní Greggová, máte nevyléčitelnou rakovinu..."

Má tvář byla bledá, když jsem se doktora zeptala: "Co jste to říkal?"

Doktor si opřel ruku o mé lékařské záznamy a každé slovo zřetelně artikuloval. "Paní Greggová, vaše děloha nebyla zcela vyčištěna, když jste před dvěma lety podstoupila potrat. Následně jste prodělala infekci, která způsobila, že se buňky ve vaší děloze staly rakovinotvornými..."

Se slzami v očích jsem ho přerušila: "Kolik času mi zbývá?"

"Rakovinotvorné buňky se šíří. Zbývají vám nanejvýš tři měsíce života..."

Neslyšela jsem nic dalšího, co doktor říkal. V mysli mi hlasitě hučelo a slova "tři měsíce života" se mi rozléhala v hlavě...

Té noci, ve vile Greggových:

Rozplácla jsem se na posteli jako mrtvý pes a zabořila hlavu do polštáře. Srdce jsem měla plné žalu.

Ten, kdo se mnou před chvílí sdílel intimní chvíle, byl můj manžel, Dixon Gregg.

Celé tři roky si dělal, co chtěl, a při každé návštěvě vily odcházel s chladným výrazem ve tváři.

Od začátku do konce mi nikdy nic neřekl.

Stejně jako dnes, kdy se po odchodu z koupelny převlékl do obleku a chystal se odejít.

Tiše jsem zavolala jeho jméno.

Stiskl své tenké rty a lhostejně se na mě podíval.

Když jsem pohlédla do jeho chladných očí, všechno, co jsem mu chtěla říct, mi uvízlo v krku. Nakonec jsem ze sebe jen ochraptěle vydala: "Dávej na sebe pozor."

Slyšela jsem, jak dole nastartoval auto. Vstala jsem z postele, abych se podívala na černý Maybach pod okny, a zavolala Dixonovi.

Zvedl to a netrpělivě se zeptal: "Co se děje?"

S Dixonem jsme byli manželé tři roky. Když si mě bral, měl rád někoho jiného, ale můj tchán mu vyhrožoval životem té ženy a donutil ho, aby si vzal mě.

Bránil se, ale nakonec byl donucen vzdát se ženy, kterou miloval, a místo toho se oženit se mnou.

Po tři roky se ke mně choval chladně a krutě.

I když byl se mnou, myslel na jinou ženu. Jmenovala se Gwen Worthová.

Pamatuji si, že mi bylo pouhých čtrnáct let, když jsem se do Dixona zamilovala. Byly to počáteční fáze lásky. Když máte někoho rádi, uložíte si ho do srdce. Tehdy učil hru na klavír ve vedlejší třídě.

Dodnes nevím, proč jsem se zamilovala do náhodného muže, který byl o sedm až osm let starší. Možná to bylo proto, že byl pohledný a mluvil tiše a vřele, nebo možná proto, že když jsem ho poprvé slyšela hrát na klavír, hrál tu samou píseň, kterou mi matka hrála naposledy předtím, než zemřela.

Nedokázala bych říct, jaký k tomu byl důvod. Ten rok jsem Dixona několik měsíců sledovala, dokud z klavírní třídy neodešel a já ho už nemohla najít.

Ani jsem nestihla zjistit, jak se jmenuje.

V následujících letech se mi muže, který hrál na klavír, najít nepodařilo. Pak ale ředitel rodiny Greggových přišel do Shaw Corporations a požádal mě, abych se stala jeho snachou...

Rodina Shawových byla velmi bohatá a byla tou nejmocnější rodinou ve městě Wu. Narodila jsem se do rodiny Shawových. Než jsem potkala Dixona, moji rodiče zahynuli při havárii letadla. Jejich těla se nikdy nenašla.

Najednou jsem se stala nejmocnějším člověkem ve městě Wu.

A právě v tom nejosamělejším a nejsmutnějším bodě mého života jsem potkala vřelého Dixona Gregga.

Už jsme se párkrát předtím potkali a on věděl, že ho sleduji. Bral mě však jako obyčejnou studentku a nikdy mu má přítomnost nevadila, ani se mě nesnažil odehnat. Večer mi vždy jemně říkal: "Mladá dámo, je čas jít domů, nebo si budou tvoji rodiče dělat starosti. Je nebezpečné cestovat v noci sama."

Když jsem pomyslela na minulost, u srdce mě hřálo.

Měla jsem pocit, že Dixon byl tehdy vřelý a ohleduplný.

Zavřela jsem oči. Mou největší lítostí bylo, že jsem před třemi lety po žádosti Dixonova otce souhlasila se zasnoubením. Nechtěla jsem to udělat, protože rodin, které se chtěly sňatkem spojit s rodinou Shawových, bylo tolik.

Ale pan Gregg mi ukázal fotografii. Když jsem spatřila tu známou tvář, srdce se mi prudce sevřelo a začala jsem cítit naději.

Protože to byl ten muž, na kterého jsem myslela dnem i nocí.

Pustila jsem se do odvážného hazardu.

Vsadila jsem se, že si mě Dixon Gregg vezme.

Vsadila jsem se, že i když bude naše manželství postrádat lásku, budeme se k sobě chovat s úctou a slušností.

Vsadila jsem se, že se o mě bude starat a projevovat mi zájem jako správný manžel.

Nemělo to být takové, že mě bude na každém kroku ponižovat.

Před dvěma lety dokonce někomu nařídil, aby se zbavil dítěte v mém břiše.

Vůbec ho nezajímala má důstojnost ani naděje, kterou jsem cítila. Před doktorem na mě zlomyslně vyštěkl a řekl: "Caroline Shawová, ty nejsi hodna toho, abys mi porodila dítě."

Dixon Gregg mě nenáviděl. Nenáviděl mě tak moc, že se zbavil našeho dítěte!

Zapomněl...

Zapomněl na tu malou holčičku, která za ním kdysi chodila dnem i nocí.

Pro něj jsem byla ta, která využila moc rodiny Shawových, aby přinutila jeho otce jednat, stala se jeho ženou a odehnala ženu, kterou miloval.

Pro něj jsem byla neodpustitelný hříšník.

Neustále jsem přemýšlela o tom, co se stalo v minulosti. Možná jsem mlčela až příliš dlouho. Dixon mě temně varoval: "Nepokoušej moji dobrou povahu. Víš, že s tebou nemám žádnou trpělivost."

Probrala jsem se a potlačila bolest, kterou jsem cítila v srdci. S lehkým smíchem jsem tiše řekla: "Dixone Greggu, uzavřeme dohodu."