Dixon zůstal zaskočený a zeptal se: "Co to hraješ za hru?"

Venku začalo sněžit. Za necelé dva měsíce mi bude 23 let.

Tou dobou bude zrovna Silvestr.

Nevěděla jsem, jestli se ho vůbec dožiju.

Stiskla jsem rty, pak jsem se usmála a navrhla: "Víš, že se mi vždycky líbila tvoje společnost. Proto chci, abys odhodil všechny předsudky, které vůči mně máš, a chodil se mnou tři měsíce na rande."

Dixon si odfrkl a odpověděl: "Nech si zdát."

Hlas ve sluchátku postrádal jakoukoli vřelost. Ve velkém pokoji na mě padla osamělost a po tvářích mi stékaly slzy. Srdce mě bolelo tak strašně, až úplně znecitlivělo.

Skryla jsem smutek ve svém hlase a s úsměvem lehce pronesla: "Dixone, nechceš se se mnou rozvést? Co třeba takhle. Choď se mnou tři měsíce a buď mužem, který se o mě stará a rozmazluje mě. I když mě nemiluješ, musíš předstírat, že mě hluboce miluješ. Pokud to ty tři měsíce zvládneš, budu souhlasit s rozvodem. Dokonce ti přenechám veškeré bohatství, které rodina Shawových má. Přemýšlej o tom. Vydrž to tři měsíce a můžeš mít ty stovky milionů, které rodině Shawových patří. Za tři měsíce si pak můžeš Gwen Worthovou i veřejně vzít. O nic nepřijdeš."

Dixon se mě lhostejně zeptal: "Hrát s tebou to divadlo tři měsíce?"

Bude to tříměsíční divadlo a já budu jediným divákem v hledišti.

Nakonec budu lhát jen sama sobě.

Tiše jsem řekla: "Přesně tak. Prosím, choď se mnou."

"Ha, můžeš mě ušetřit toho, abys mě tři měsíce znechucovala?"

Zůstala jsem zticha.

Viděla jsem, jak černý Maybach opouští sídlo.

Když jsem se ráno probudila, hlava se mi točila a byla těžká. V krku jsem měla sucho a jen ztěžka jsem polykala. Minulou noc jsem musela brečet příliš dlouho. Vstala jsem a vzala si léky, které mi předepsal doktor, a pak jsem se šla umýt, nalíčit a vyrazila do kanceláře.

Kromě toho, že jsem byla manželkou Dixona Gregga, byla jsem také generální ředitelkou Shaw Corporations.

Zrovna jsem v kanceláři pracovala na nějakých dokumentech, když mi zavolal ředitel Gregg.

Jeho hlas byl tichý, když vážně pronesl: "Víš o tom, že se Gwen vrátila ze Států? Během této doby musíš na Dixona dohlížet. O zbytek se postarám já."

Zarazila jsem se a zeptala se ho: "Kdy se vrátila?"

Ředitel Gregg odpověděl: "Včera."

Není divu. Zřejmě nechtěl před Gwen předstírat, že mě miluje.

Dixon nechtěl, aby si Gwen myslela, že mě miluje.

Když jsem na to pomyslela, pocítila jsem v srdci bodavou bolest.

Když jsem ho nemohla mít, měla bych ho prostě nechat jít.

Usmála jsem se a lehce řekla: "Tati, chci se rozvést."

Ředitel Gregg přestal dýchat a váhavě se zeptal: "Co jsi to řekla?"

"Dixon mě nemiluje. Vztah mezi vámi dvěma je také od doby, co si mě vzal, čím dál napjatější. Váš vztah se po našem rozvodu pravděpodobně zlepší."

Ředitel Gregg by s naším rozvodem nikdy nesouhlasil.

Ledaže...

Sklopila jsem zrak na dokument o převodu akcií na mém stole. S úlevou jsem se usmála, když jsem řekla: "Neboj se. Převedu všechny akcie Shawových na Dixona."

Ředitel Gregg zmlkl. Pak se zmateně zeptal: "Gwen se sotva vrátila a ty už se nemůžeš dočkat, až z ní uděláš paní Greggovou. Jsi dokonce ochotná převést akcie rodiny Shawových na rodinu Greggových. Co z toho chceš?"

Co jsem z toho chtěla?

Zakryla jsem si slzící oči a potlačila smutek, který jsem v srdci cítila. Pak jsem tiše odpověděla: "Tehdy bylo mnoho rodin, které se chtěly prostřednictvím sňatku spojit s rodinou Shawových. Já si tehdy vybrala rodinu Greggových. Co jsem z toho chtěla?"

Sebeironicky jsem dodala: "Tati, ty jsi chtěl rodinu Shawových, ale já chtěla jenom jeho."

Ředitel Gregg mlčel. Nakonec si zhluboka povzdechl.

Zavěsila jsem a podepsala své jméno na dokument o převodu akcií: Caroline Shawová.

Od chvíle, co moji rodiče zemřeli, jsem v rodině Shawových zůstala jen já.

A já teď brzy zemřu. Rodina Shawových už mohla spoléhat pouze na Dixona Gregga.

Dixon Gregg byl výjimečný muž. Až na to, že před třemi lety neměl dostatečnou moc ochránit ženu, kterou miloval, byl ve svých obchodních záležitostech bystrý a nemilosrdný. Byl to velmi rozhodný člověk.

Byl tak mocný, že se ho jeho protivníci báli.

Poté, co byl před třemi lety ve znevýhodněné pozici kvůli svému nedostatku vlivu, začal hromadit ohromnou moc. Rodina Greggových byla dnes natolik silná, že se mohla postavit rodině Shawových.

I když by na obou stranách došlo ke ztrátám, Dixon se neměl čeho bát. Věděla jsem, že čeká na příležitost, na to, až se bude moci vymanit z otcovy kontroly a až se Gwen vrátí. Teď byl připraven a půjde po rodině Shawových. Než aby ji zničil, to mu ji raději rovnou předám.

Koneckonců, za tři měsíce už společnost stejně nebude mít kdo zdědit.

Po podepsání dokumentu o převodu akcií jsem sepsala závěť.

Stála v ní jen jedna krátká věta:

"Dixone, doufám, že v životě dosáhneš toho, co si přeješ."

Vzala jsem dokument a zanesla ho panu Connorovi. Byl to právník mého otce.

Překvapeně listoval dokumenty a pak se znovu podíval na závěť.

S lehkým úsměvem jsem řekla: "Až odejdu, dejte všechno Dixonovi. Ale doufám, že u mého hrobu zahraje na klavír."

Pan Connor se na mě smutně podíval a zeptal se: "Prezidentko Shawová, jakou píseň si přejete, aby zahrál?"

Odpověděla jsem mu lhostejně: "Ulice, kde sídlí vítr."

Když jsem Dixona poprvé potkala, první píseň, kterou jsem ho slyšela hrát, byla "Ulice, kde sídlí vítr".

Byla to poslední píseň, kterou mi matka hrála, než zemřela.

Po odchodu od pana Connora jsem Dixonovi znovu zavolala. Zvedl telefon a zavrčel: "Proč zase voláš?"

Zase?!

Volala jsem mu tenhle rok jen dvakrát.

A to včetně toho telefonátu, který jsem uskutečnila včera.

Potlačila jsem svůj vztek a s úsměvem se zeptala: "Přijdeš dnes večer domů na večeři?"

Chladně mi odsekl jediné slovo: "Ne."

Sněžilo. Natáhla jsem ruku a chytala sněhové vločky. Ten ledový chlad jako by pronikal přímo do mého srdce. Najednou jsem řekla: "Slyšela jsem, že se Gwen vrátila..."

Dixon mě chladně přerušil: "Co se jí chystáš udělat? Caroline Shawová, varuju tě. Nenechám tě na pokoji, jestli jí něco uděláš!"

Chtěla jsem mu říct, že se s ním rozvedu a nechám je, aby byli spolu. Chtěla jsem, aby přišel domů na večeři a mohli jsme probrat náš rozvod.

Přesto jsem v jeho srdci byla vždycky krutá a zlá.

Když si to o mně myslel, dovolím mu, aby si to myslel dál.

S úsměvem, který se nedotkl mých očí, jsem řekla: "Takže přijdeš dnes večer domů? Nemohu zaručit, že nebudu žárlit a neudělám něco, co by jí ublížilo."