Zdál se mi sen. Odehrával se ve vile Shawových. Byli tam moji rodiče a Dixon. Důvěrně se bavili o oslavě mých třiadvacátých narozenin.

Stála jsem u pohovky a poslouchala, jak Dixon mluví. Jeho hlas byl hřejivý a jemný. "Carol má ráda červenou barvu. Vyzdobíme to tu červenými růžemi. A já pak zahraju na klavír."

Dixonovy oči byly plné tepla a něhy. Slunce za oknem na něj svítilo, takže působil ještě pohledněji a srdečněji. Chtěla jsem natáhnout ruku a dotknout se jeho nadočnicového oblouku. Moje prsty jím však prošly rovnou do prázdna. Zpanikařila jsem a hlasitě vyřkla jeho jméno. On však neodpověděl. Hystericky jsem se rozplakala a všechno přede mnou zbělelo.

Prudce jsem otevřela oči a zjistila, že jsem v nemocničním pokoji. Stále jsem na sobě měla ty zářivě barevné šaty, co předtím. Dixon stál vedle mě s chladným výrazem ve tváři.

Připadalo mi, jako bych toho chladného muže před sebou nedokázala přijmout poté, co jsem ve snech viděla toho hřejivého a jemného Dixona Gregga. Zavřela jsem oči a lehce se ho zeptala: "Co se předtím stalo?"

Dixon sklopil zrak a neodpověděl. Vtom dveře pokoje rozrazil ředitel Gregg. Chladně se podíval na Dixona a omluvně řekl: "Upadla jsi a tvář jsi měla zalitou krví. Dost mě to vyděsilo. Kdyby kvůli té ženské nejezdil do nemocnice, přijela bys tam a stalo by se to? Carol, ty Dixona příliš rozmazluješ. Je to tvůj manžel a musíš si ho srovnat!"

Manžel...

Vzpomněla jsem si, že jsme se právě rozvedli.

Vzhlédla jsem k Dixonovi. Jeho ostré rysy byly až do morku kostí chladné. Vypadalo to, jako by ho vůbec nezajímalo, co jeho otec říká. Usmála jsem se a řekla: "Tati, už jsme rozvedení."

Když to Dixon uslyšel, zorničky se mu stáhly. Ředitel Gregg byl rovněž ohromen. Možná proto, že jsem mu o svých plánech řekla už během dne, rychle zareagoval a zeptal se: "Vždyť jsi mi o tom říkala teprve dnes odpoledne. Proč to bylo tak rychlé..."

Semkla jsem rty a zeptala se: "Je to rychlé? Dixon chtěl rozvod už před třemi lety. Táhlo se to tak dlouho a nikdo z toho nic neměl. A navíc, já vlastně o podnikání moc nevím. Pod mým vedením Shaw Corporations dříve či později stejně zkrachuje. Nechám to celé na vás. Nebude mi vadit, ani když se sloučí s Gregg Corporations."

Ředitel Gregg si povzdechl a řekl: "Takhle nám to prostě přenecháš..."

Zatnula jsem zuby, abych překonala bolest v břiše, vstala jsem a chystala se opustit nemocnici. Dixon šel hned vedle mě. Zrovna když jsem chtěla nasednout do svého auta a odjet, přijel se svým černým Maybachem a zastavil přede mnou.

Tázavě jsem zvedla obočí a zeptala se ho: "Co to děláš?"

"Nastup si. Odvezu tě domů."

Dixon mě ještě nikdy ve svém autě nesvezl. Vzhledem k tomu, že jsme teď byli rozvedení, nebyl důvod jeho odvoz přijímat. Lehce jsem mu připomněla: "Není třeba. Moje auto je tady. Nemůžu ho tu přece jen tak nechat, že ne? Dixone, sešli jsme se v dobrém, rozejděme se v dobrém. Uděláš nejlíp, když se ke mně budeš chovat jako k cizí, přesně tak, jak jsi to dělal dřív."

Jeho auto kolem mě projelo. Jakmile byl pryč, nasedla jsem do svého auta a vrátila se do vily. Šla jsem do koupelny a téměř instinktivně si napustila horkou vanu. Horká voda ve vaně se ani ne do deseti minut zbarvila do červena.

Tuhle rakovinu dělohy způsobil osobně Dixon. Krutě zabil mé dítě a pak se se mnou vyspal, ještě než jsem se stihla zotavit. Neodmítla jsem ho.

Nakonec byl současný stav mého těla jen a jen moje vina.

Nemohla jsem nikoho vinit ani si na nic stěžovat.

Unaveně jsem zavřela oči. Než jsem se probudila, byl už další den. Voda byla ledová až do morku kostí. Oblékla jsem si župan a zavolala svému asistentovi. Vzal si ode mě rozvodovou smlouvu a odešel. Dnes večer mi pošle rozvodový list.

Malátně jsem zírala na dokument a zeptala se: "Dali jste mu tu druhou kopii?"

Můj asistent odpověděl: "Ano, dokument jsem panu Greggovi předal osobně."

"Dobře, odedneška přenechte veškeré záležitosti firmy jemu. Sežeňte někoho, kdo sbalí věci i ve vile. Za tři měsíce mu ji vraťte." Zamyslela jsem se a pak tiše pokračovala v udílení pokynů: "Zajistěte, aby mi finanční oddělení Shaw Corporations převedlo pět milionů na mou bankovní kartu. Od této chvíle už se Shaw Corporations nebudu mít nic společného."

Můj asistent byl v šoku. Zeptal se: "Prezidentko Shawová, vy..."

"Běžte to vyřídit. Na nic dalšího se neptejte."

Když asistent odešel, na mou bankovní kartu bylo okamžitě převedeno pět milionů. Vstala jsem a sbalila si pár kousků oblečení a nějakou kosmetiku. Pak jsem opustila vilu Greggových a vrátila se do vily Shawových.

Vila Shawových se mi minulou noc objevila ve snech.

Dlouho jsem stála v obývacím pokoji a vzpomínala na sen z minulé noci. Všechno v tom snu se zdálo být až příliš skutečné. Řekl něžně a vřele, že mám ráda červené růže. Řekl, že mi zahraje na klavír.

Proč byla jeho snová verze tak dokonalá?

Zavřela jsem oči. Potom jsem šla nahoru a lehla si na postel. Možná to bylo proto, že už jsem nemohla snést to bodání bolesti vycházející z mého břicha, a tak jsem zavolala panu Connorovi a požádala ho, aby mi sehnal nějaké léky na znecitlivění nervů.

Zůstala jsem ve vile v omámení celých sedm nebo osm dní. Když už mě samota málem pohltila, konečně jsem vstala a vyrazila ven s bankovní kartou, na které bylo pět milionů.

Když mě nikdo nemiloval, někoho si na to najdu.

Nezáleželo na tom, i kdyby mi lhali.

Chtěla jsem prostě jen použít těch pět milionů, abych našla někoho, kdo by mě miloval. Stačilo, aby mě milovali po tři krátké měsíce.