"Ty malej zmetku! Je mi úplně fuk, jakej jsi Vlčí král tam někde na západní frontě! Musíš jet do Sumerie a vzít si dceru Crestfallových, Lunu!

Její děda mě před deseti lety zachránil a já mu slíbil, že si ji vezmeš! Ta půlka nefritu je zásnubní dar. Na dopis jsem ti taky napsal adresu Crestfallových a přiložil Luninu fotku s telefonním číslem. Radši tam jeď a tu holku si vezmi!

A jestli mi do roka nepřivezeš zdravýho vnuka, nakopu ti zadek přímo před tvýma chlapama!"

Andrius hleděl na zmačkaný dopis ve své ruce a nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Když si dopis od svého mistra četl, seděl zrovna v letadle.

Jeho mistr, starej Hagstorm, byl jediným mužem v celé Florencii, který měl tu drzost nakopat Vlčího krále přímo před jeho muži, Lykantropy.

Andrius byl sirotek. Biologičtí rodiče ho opustili, když byl ještě v kolébce. Jak tak plul po proudu divoké řeky, starej Hagstorm ho uviděl a vylovil.

Chlapce odnesl zpátky na Tygří horu a vycvičil z něj svého jediného učedníka. Starej Hagstorm se k němu choval jako k vlastnímu synovi a naučil ho všechno, co sám uměl.

Po osmnácti letech neochvějného odhodlání a tréninku se z Andria stal všestranně nadaný muž.

Když na západní frontě propukla válka, Andrius byl povolán a poslán do první linie, aby sloužil své zemi. Jeho železné pěsti srazily nepřátelskou aroganci, když se sám vrhl proti milionu nepřátelských vojáků a vlastníma rukama sťal jejich vůdce.

Po této bitvě, která ho proslavila, sloužil své zemi dalších deset let.

Díky své nezlomné píli založil tu nejelitnější jednotku v celé zemi – Lykantropy.

Na hranicích byl umístěn milion Lykantropů, aby zemi bránili.

Andriovi byl tehdy udělen titul Vlčí král.

Neměl sebemenší tušení, že až se vrátí z fronty, jeho mistr mu dohodí ženu.

Promnul si spánky a v jeho přísné tváři se zračila bezmoc.

Jeho tvrdohlavý mistr byl podivín s výbušnou povahou. Jakmile se stařec pro něco rozhodl, nic ho nedokázalo přimět změnit názor. A protože sjednal tento sňatek, Andrius musel uposlechnout rozkaz a vzít si Lunu Crestfallovou ze Sumerie.

O tři hodiny později letadlo přistálo na centrálním letišti v Sumerii.

Sotva se Andrius dotkl nohama země, hltavě se nadechl. "Vzduch je tu o dost lepší než ten prosycený krví tam na hranicích."

Když vyšel z příletové haly, uviděl venku před letištěm obrovský dav lidí, kteří dychtivě nakukovali dovnitř.

Lidé se dozvěděli, že do Sumerie má přijet někdo důležitý, a tak se shromáždili před letištěm v naději, že dotyčného alespoň koutkem oka zahlédnou. Bohužel se k letišti nemohli ani přiblížit, protože ho uzavřela armáda.

U vchodu hlídkovalo mnoho vojáků s ostrou municí, aby udrželi pořádek.

Dokonce i nejbohatšímu muži ve městě byl odepřen vstup.

Andrius se rozhlédl a nakonec spatřil povědomou postavu – starostu Sumerie, Marcuse Freelyho.

Marcus si Andria všiml hned, jakmile muž vyšel z příletové haly. Slavnostně se uklonil a s nejhlubší úctou pronesl: "Vlčí králi!"

Andrius se usmál. "Marcusi, už to budou tři roky, co jsme se viděli naposledy. Jak jde zotavování?"

"Děkuji za optání, Vlčí králi. Už jsem v pořádku."

Marcus mladého Vlčího krále z celého srdce ctil, protože mu vděčil za život. Tehdy byl Marcus pouhým kapitánem sloužícím na západní frontě. Prapor, kterému velel, padl při plnění úkolu do nepřátelské léčky.

Když mladý Vlčí král obdržel zprávu o přepadení, osobně vedl rotu vojáků, aby umírajícího Marcuse z bojiště vytáhl a zachránil mu život.

Poté byl Marcus kvůli svým zraněním propuštěn do civilu. Přestěhoval se zpět do Sumerie a byl zvolen starostou.

Když se dozvěděl, že Vlčí král navštíví Sumerii, nechal letiště uzavřít jen proto, aby ho mohl přivítat.

"Vlčí králi, prosím, nastupte si."

Marcus otevřel dveře Rolls-Royce a gestem Andria pozval dovnitř. Jeho počínání dav před letištěm naprosto ohromilo.

"Vidím dobře?"

"Starosta Freely nechal uzavřít letiště jen proto, aby přivítal nějakého mladíka?"

"Náš starosta Freely si o sobě vždycky myslel bůhvíco, a přesto toho mladíka přivítal s takovou úctou. Ten chlap musí bejt nějaký velký zvíře!"

"Není to nějakej mladej pán ze slavný rodiny z hlavního města?"

Pod bezpočtem zvědavých pohledů Andrius nastoupil do Rolls-Royce.

Marcus se uklonil a uctivě řekl: "Vlčí králi, připravil jsem na oslavu vašeho příjezdu hostinu. Zavezu vás..."

"To je dobré." Andrius zavrtěl hlavou a mávnutím ruky Marcuse zastavil.

"Marcusi, můžeš mě odvézt do kavárny Long Island?"

"Pane, proč zrovna tam?"

"Dohodnutý sňatek..." Andrius si dlaní zakryl tvář, aby skryl svou bezmoc.

Marcusovi zmateně zacukalo v očích.

Cože?

Vlčí král, který vedl do války milion Lykantropů, muž, jenž požíval té nejvyšší moci a autority a oplýval nesmírným bohatstvím, byl donucen k dohodnutému sňatku?!

Marcus nedokázal to, co právě slyšel, vůbec pochopit.

Přesto uposlechl rozkaz a odvezl Andria do kavárny Long Island.

Kavárna Long Island se nacházela v centru města, kde měl každý centimetr půdy cenu zlata.

Životní náklady v centru byly pochopitelně vysoké. Ti, kteří si tu mohli dovolit utrácet, rozhodně nebyli žádní obyčejní smrtelníci.

U jednoho ze stolků v kavárně čekala žena s vnadnou postavou, oblečená v bílých šatech šitých na míru. Z jejích půvabných očí, jimiž hleděla z okna ven, vyzařoval chlad.

Oknem dovnitř dopadaly sluneční paprsky a ozařovaly její dlouhé vlasy, jež jí spadaly na ramena. Vypadala jako bohyně z nebes a měla okouzlující vystupování. Ta žena měla krásu, dobré vychování i bohatství – v každém ohledu dokonalá. Nebyla to nikdo jiný než Luna od Crestfallů.

Než k ní Andrius přistoupil, porovnal si ji s fotografií, kterou svíral v ruce.

Když si Luna všimla blížícího se muže, zvedla bradu a změřila si Andria arogantním pohledem. "Vy jste Andrius Moonshade?" zeptala se.

"To jsem," přikývl Andrius.

"Kde je ten předmět?" zeptala se Luna ledovým hlasem. Působilo to, jako by se snažila Andria od sebe odstrčit.

Andrius vytáhl onu polovinu nefritu a položil ji na stůl.

Luna ji vzala do ruky, aby si ji prohlédla zblízka, a pak ji zase položila. Zcela bez emocí pronesla: "Přejděme rovnou k věci. Prošla jsem si vaše údaje. Celý život žijete v horách a jste chudý.

Já jsem dcera z rodiny Crestfallových, generální ředitelka společnosti New Moon Corporation! Na mě prostě nemáte!"

Luna se tvářila chladně a opovržlivě. Byla božskou generální ředitelkou New Moon Corporation v Sumerii. Nežila ve stejném světě jako ten chudák, který před ní stál, a přesto ji dědeček nutil, aby si ho vzala.

Proč?

Andrius oněměl.

Vlčí král, po kterém tolik toužila celá řada králů a šlechticů jako po manželovi pro své dcery, se ve slovech této ženy najednou proměnil v nějakého ubožáka.

Luna si Andriovo mlčení vyložila jako uvědomění si propastného rozdílu v jejich identitě a postavení. Opovržení v jejích očích ještě zesílilo.

"Nevím, proč můj dědeček chce, abych si vás vzala, ale nejsme ze stejného světa! Já si vás nevezmu!"