Andrius se tomu jen zasmál.

Měl rozkaz od svého mistra, aby sňatkem s touto ženou splatil dluh. Pokud se Luna sama odmítala vdát, jelikož byla tou druhou zúčastněnou stranou, neměl proti tomu žádné námitky.

I on tu byl z donucení.

Když si Luna všimla Andriova mlčení, vložila do svého tónu špetku soucitu. "Vím, že je pro vás zrušení sňatku obrovskou ranou, ale musíte si uvědomit ten rozdíl mezi námi. Naše cesty se neměly už od začátku vůbec zkřížit.

Pokud před mým dědečkem navrhnete zrušení tohoto sňatku, štědře vám za to pod stolem zaplatím, takže si po zbytek života nebudete muset dělat s ničím starosti. V horách si můžete vzít, koho budete chtít, a žít si tam jako král. Jen mě prostě nechte na pokoji.

Ale..." Luna se odmlčela. V její jemné tváři se mihl nestoudný náznak chladu. Její tón zledovatěl, když pokračovala: "Pokud se rozhodnete zneužít proti mně mého dědečka a donutíte mě podřídit se vaší vůli, zničím vám život!"

Výhrůžky! Nestoudné výhrůžky přímo do očí Vlčího krále!

Andrius byl jejími slovy poněkud rozmrzelý. On, Vlčí král, vládl na západní frontě už více než deset let. Dokonce i nepřátelští generálové byli k smrti vyděšeni, když se jen vyslovilo jeho jméno.

A teď mu vyhrožuje nějaká ženská!

Dobrá! Dědeček téhle ženy byl koneckonců zachráncem jeho mistra.

Andrius se zhluboka nadechl a klidně odpověděl: "Platí."

Když Luna uslyšela Andriovu rozhodnou odpověď, její ledový výraz povolil. V duchu muže pochválila za to, že zná své místo.

Nasadila si sluneční brýle, vzala do ruky svou drahou kabelku a vstala od stolu. "Půjdeme teď za dědečkem. Pamatujte, vy budete ten, kdo tuto dohodu odmítne."

Oba dva rázným krokem vyšli z kavárny.

Sotva Luna vyšla ven, všechny pohledy se stáčely jejím směrem. Bohyně kráčející mezi smrtelníky byla vskutku vzácná podívaná.

Co se týkalo Andria, který měl na sobě obyčejné tričko a kalhoty, toho všichni naprosto ignorovali.

Před kavárnou stálo zaparkované ohnivě červené Ferrari.

Luna otevřela dveře, čímž svůj obraz bohyně v očích ostatních ještě více upevnila.

"Nastupte si," řekla Luna, než se sama posadila na místo řidiče.

Poté, co Andrius usedl na sedadlo spolujezdce, mu Luna znovu připomněla: "Pamatujte, vy řeknete mému dědečkovi, že chcete dohodnutý sňatek zrušit. Hlavně to nepokazte..."

Crrr!

Náhlé vyzvánění telefonu Lunu přerušilo.

Okamžitě to zvedla, ale během hovoru se v její krásné tváři objevil úzkostný výraz.

"Dobře. Hned se vracím!"

Luna zavěsila a dupla na plyn.

Náhlé zrychlení zatlačilo Andria do sedadla. Zamračil se a zeptal se: "Slečno Crestfallová, co se stalo?"

Luna mlčela.

Tichá cesta dovedla Andria až ke vchodu do sídla Crestfallových.

Luna mu pak řekla: "Můj dědeček měl relaps. Až za chvíli vejdete dovnitř, neříkejte ani slovo."

Oba vešli do sídla. Křivolakou a dlouhou chodbou došli do prostorné místnosti.

Uprostřed místnosti stáli tři muži středního věku. Byli to tři synové Belaruse: Harry, George a Dick.

Všichni tři stáli kolem postele ze santalového dřeva a na posteli ležel stařec, který se neustále třásl.

Byl to Belarus, pán domu.

Vedle Belaruse stál další bělovlasý stařec s lékařským vybavením po svém boku a působil profesionálně a moudře.

Luna nervózně přistoupila k Harrymu. "Tati, jak je na tom dědeček?"

Harry si povzdechl. "Naštěstí je tu doktor Artemis. Dělá všechno pro to, aby dostal stav tvého dědečka pod kontrolu..."

Než stihl větu dokončit, všiml si Andria za Luninými zády. Zamračil se a zeptal se: "Luno, kdo je tohle?"

Luna střelila pohledem po Andriovi a pohrdavě řekla: "Tati, to je ten muž, o kterém dědeček mluvil."

"To je on?!" Opovržení v Harryho očích bylo zcela zjevné.

Když zjistil, že otec chce svou vnučku zasnoubit s mužem jménem Andrius, poslal své lidi, aby si ho proklepli.

Chudý mladík žijící v horách, a chtěl by si vzít jeho drahocennou princeznu? Nemožné!

Andria Harryho nevlídný pohled vůbec nevyvedl z míry. Místo toho se díval na doktora Artemise.

Doktor Artemis byl slavný lékař známý svými zkušenostmi a metodami. Kdysi cestoval po světě a praktikoval nejrůznější léčebné postupy, které u jeho pacientů dokázaly zázraky, odtud také pocházel jeho prestižní titul.

Na mistra Crestfalla právě aplikoval akupunkturu, metodu, kterou si osvojoval více než deset let během svých cest v zahraničí.

Tato metoda sice dokázala zázraky, ale on ji používal špatně, čímž stav mistra Crestfalla ještě zhoršoval.

Doktor Artemis vytáhl dlouhou stříbrnou jehlu, tenkou jako vlas, a namířil ji na temeno hlavy mistra Crestfalla.

Andrius zničehonic řekl: "Jestli to uděláte, mistr Crestfall dlouho nepřežije."

Jeho slova všechny přítomné překvapila a ohromila.

Ruka doktora Artemise ztuhla. Rozhněvaně se otočil na Andria a zařval: "Hlupáku! Kdo ti dal tu drzost zpochybňovat mé lékařské schopnosti?"

"Říkám jen pravdu. K jaké drzosti bych to měl potřebovat?"

Andrius vysvětloval dál: "Krevní oběh mistra Crestfalla slábne kvůli oteklým žilám. Pokud mu tu jehlu bodnete do hlavy, nahromadíte tok krve do jednoho určitého bodu, což způsobí, že mu žíly prasknou."

"Nesmysl!" zaburácel doktor Artemis. "Co to tu blábolíš za nesmysly? Jak se opovažuješ dělat ze sebe přede mnou šaška? Chceš snad říct, že mé lékařské schopnosti nejsou tak dobré jako tvé?"

"Doktore Artemisi, prosím, uklidněte se!" chlácholil ho rychle Harry.

Poté zavrčel na Andria: "Chlapče, doktor Artemis je nejlepší lékař tady v Sumerii. Jeho pacienti dokážou vytvořit frontu až do vedlejšího města, jen aby u něj dostali konzultaci! Jakým právem a jakou máš kvalifikaci k tomu, abys komentoval jeho metody?!"

Andrius pokrčil rameny a klidně odvětil: "Jen se vám snažím v dobrém poradit. Je na vás, jestli mi uvěříte, nebo ne. Hlavně abyste pak nelitovali, že jste mě neposlechli."

"Drž hubu! Ať už někdo toho drzého hlupáka z tohoto sídla vyvede!" zakřičel Harry.

"Počkejte," ozval se doktor Artemis a mávl na Harryho. "Když si myslí, že je lepší než já, proč ho nenechat, ať se dívá, jak mistra Crestfalla vyléčím?"

"Hmpf!" odfrkl si Harry.

Vzhledem k tomu, že to byla žádost doktora Artemise, prostě to dovolil. Jinak by toho drzého hlupáka vyhodil sám.

Andrius neměl zájem se s Harrym dohadovat. Opřel se o rám dveří a sledoval, jak doktor Artemis pokračuje v akupunktuře.

Doktor Artemis znovu uchopil jehlu, nahřál ji nad plamenem a zapíchl ji mistru Crestfallovi do temene.

"Uhh..."

Jakmile jehla pronikla do hlavy, mistr Crestfall tiše zasténal a jeho tělo se přestalo třást. Bledý výraz v jeho tváři brzy vystřídala zdravá barva.

"Můj bože!"

"Doktor Artemis je úžasný!"

"Samozřejmě! Všichni víme, jaký je doktor Artemis machr! Narozdíl od někoho, kdo se tu před ostatními snaží ze sebe udělat úplného blbce."

Doktor Artemis si lhostejně hladil bílý plnovous, zatímco na něj pršela chvála. Neprojevil téměř žádnou reakci, protože po tolika zachráněných životech během své kariéry už byl vůči chvále imunní.

Pak se ohlédl na Andria. "Tak co, chlapče, máš k tomu ještě co říct?"

Andrius se podíval na doktora Artemise, natáhl ruku a roztáhl všech pět prstů. "Tohle je čas, který mistru Crestfallovi ještě zbývá."

"Pět dní?!"

Doktor Artemis byl zaskočen. Zařval: "Hlupáku! Jenom se tu snažíš předvádět před publikem! Vyléčil jsem mistra Crestfalla svou akupunkturní metodou. S trochou dalších léků a odpočinku se mistr Crestfall plně uzdraví. Kde bereš tu drzost plácat takové nesmysly?"

Andrius doktora Artemise ignoroval a začal jeden po druhém zavírat prsty.

"Pět.

Čtyři.

Tři.

Dva.

Jedna."