Axel byl ohromen. Arogantně zařval: „Co to sakra děláte?“

„Vy jste Axel Cloverfield?“

„Ano, to jsem.“

„Máte zakázán vstup do areálu,“ řekl voják.

Situace nabrala drastický spád.

Před chvílí ho voják zdravil zasalutováním, ale teď mu zakazovali vstup.

Vůbec tu situaci nedokázal pochopit.

Zostuzený Axel se otočil k Luně a řekl: „Vydrž, Luno. Já to vyřeším.“

Pak se podíval na vojáka a zaburácel: „Znám vašeho nadřízeného. Stačí mi jediný telefonát a v tomhle městě už nezůstanete!“

Bum!

Voják přitiskl hlaveň své zbraně na Axelovo čelo a řekl: „Řekl jsem, že máte zakázán vstup. Rozumíte vůbec lidské řeči?“

Se zbraní na čele Axela polil studený pot, ale kdyby ustoupil, do konce života by se ztrapnil, obzvlášť před Lunou. Tato myšlenka mu dodala dostatek odvahy k odmlouvání. „Tak mě zastřelte, jestli máte odvahu!“

Prásk!

Voják srazil Axela kopem k zemi a vystřelil mu přímo mezi nohy.

„Aaaah!“ Axel byl k smrti vyděšený.

Poté voják zasalutoval Luně, jejímu otci a jejímu dědečkovi. „Mistře Crestfalle, pane Crestfalle, slečno Crestfallová, prosím, vstupte. Dnes večer jste našimi VIP hosty.“

„Tudy, prosím.“

Vojáci po obou stranách červeného koberce hromadně zasalutovali.

Dav konečně pochopil, že to salutování nepatřilo Axelovi, ale rodině Crestfallových!

S tím Luna, její otec a její dědeček vstoupili do panství Bílá labuť. Připadalo jim to neskutečné; nikdo z nich nedokázal uvěřit tomu, co se právě stalo.

„C-co se stalo?“ Luna se rozhlédla kolem, ale byla zmatená.

Harry i mistr Crestfall byli stejně zmatení.

Harry řekl: „Nechme to být, nejdřív se musíme setkat se starostou Freelym.“

„Je tu spousta VIP hostů. Doufám, že se s ním dokážeme setkat,“ řekl mistr Crestfall.

Ačkoliv byl mistr Crestfall známý obchodník, mezi ním a starostou byla stále velká propast.

Vtom Luně pípla na telefonu zpráva. Když si ji přečetla, celá se rozzářila. „Dědečku, tati, místní úřad nám přidělil projekt Institutu Valiant! Právě jsem obdržela vyjádření a smlouvu!“

„Cože?“

Harry a mistr Crestfall byli nejprve ohromeni, než je ovládlo nadšení. Konečně získali projekt, o který celou dobu bojovali.

Opravdu vzrušující zpráva.

Po chvíli usilovného přemýšlení Luna řekla: „Dědečku, tati, myslím, že nám někdo pomáhá. Tato záhadná osoba musí mít na svědomí i to, co se právě stalo!“

„Taky si to myslím.“

Mistr Crestfall se zhluboka nadechl a řekl: „Tento člověk je zachráncem naší rodiny! Musíme zjistit, o koho jde!“

S touto myšlenkou kontaktoval mistr Crestfall pověřenou osobu a požádal o další podrobnosti.

Pověřená osoba si povzdechla a řekla: „Mistře Crestfalle, máte opravdu štěstí, že máte tohoto člověka za svého dobrodince.“

„Jak to?“ zeptal se zvědavě mistr Crestfall.

„Váš dobrodinec je zároveň dobrodincem starosty Freelyho. Právě díky němu se starosta Freely rozhodl dát projekt Institutu Valiant vám.“

Když se mistr Crestfall dozvěděl podrobnosti, byl štěstím bez sebe.

Harry dodal: „Můžete nás s ním prosím seznámit? Rádi bychom se s ním setkali tváří v tvář a osobně mu poděkovali.“

„Omlouvám se. Také nevím, o koho jde, ale starosta Freely ho později pozve na pódium. Pak zjistíte, kdo to je.“

„Mnohokrát děkuji.“

Všichni tři si s pověřenou osobou ještě chvíli povídali, než se odebrali na svá místa a čekali na začátek akce.

Ve stejnou chvíli ve VIP salonku panství Bílá labuť přinesl Marcus Andriusovi šálek čaje. Uklonil se a zeptal se: „Vlčí králi, mám otázku.“

„O co jde?“ usrkl Andrius ze svého čaje.

„Velíte milionu Lykantropů v boji proti nepřátelům země a držíte absolutní moc, jakou si nikdo nedokáže ani představit, a přesto jste tady a necháte se dohazovat Luně Crestfallové. Proč?“ Marcusův hlas ztišil, když pokračoval: „A ověřoval jsem si u místního soudu, že vaše registrace sňatku s ní je falešná.“

„Můj stařík dluží mistru Crestfallovi, a tak mě požádal, abych si Lunu vzal a oplatil mu tím laskavost,“ řekl Andrius a bezmocně si plácl dlaní do čela.

„Aha!“ Marcus konečně pochopil, co Andriuse přivedlo do Sumerie. Není divu, že vážil takovou cestu jen proto, aby se oženil.

Po chvíli přemýšlení Marcus dodal: „Vlčí králi, mám ještě jednu prosbu, kterou bych byl rád, kdybyste mi splnil.“

„Mluvte.“

„Akce brzy začne a já bych vás rád představil na pódiu…“

„Já…“ Andrius chtěl odmítnout, ale když se setkal s Marcusovým plným očekávání pohledem, bezmocně přikývl. „Dobře.“

„Děkuji, pane! Provedu nezbytná opatření!“

Marcus rozdal svým mužům několik příkazů, než vyšel z místnosti, aby se připravil.

Akce konečně začala. Světla v sále pohasla a jediné bodové světlo ozářilo pódium.

Marcus rázně dokráčel doprostřed pódia, kde ho přivítal bouřlivý potlesk.

Kývnutím ruky dav utišil. Poté promluvil do mikrofonu: „Děkuji vám všem, že jste přišli na oslavu mých padesátých narozenin. Prosím, bavte se a užijte si to!

Rád bych také využil této příležitosti a představil někoho, kdo je pro mě velmi důležitý: abych byl přesný, svého dobrodince. Nebýt jeho, nestál bych tu dnes jako starosta tohoto města. Přivítejme ho potleskem!“

Všechny reflektory se zaměřily na levé křídlo pódia.

Následoval bouřlivý potlesk.

Zrakům všech se naskytl pohled na mladého muže, který vstoupil na červený koberec symbolizující moc a bohatství.

Všechny mladé dámy při pohledu na něj nadšeně zaječely.

„Panebože! Je tak mladý!“

„To je dobrodinec starosty Freelyho? Jsem si jistá, že je to taky někdo velmi významný!“

„Podívejte se na jeho oblečení. Je tak prosté a obyčejné. Vsadím se, že je bohatý, ale skromný. Nerad dává najevo své postavení a majetek!“

„Kdybych si ho mohla vzít, byla bych šťastná do konce života!“

Lunu to také zaujalo, když slyšela, jak ostatní dívky o mladém muži mluví.

Když se soustředila na mladíka kráčejícího do středu pódia, zaťala pěsti a zamumlala si pro sebe: „Takový by měl být můj muž! Respektovaný a mocný člověk, a ne nějaký chudák z venkova!“

Mladý muž se postavil vedle starosty Freelyho a ukázal davu svou tvář.

Když Crestfallovi jasně spatřili jeho obličej, oněměli úžasem.

Luna, Harry i mistr Crestfall zůstali jako opaření.

Jak to?

Dobrodinec starosty Freelyho byl ve skutečnosti Andrius!?"