Luna už se vrátila domů, když jí Halle zavolala.
„Halle? Co se děje?“
„Luno, opravdu jsi nechala Andria prověřit?“ zeptala se.
„Nechala!“
Zmínka o Andriově jméně Lunu znechutila. „Je to jen chudák, co vyrostl na venkově.“
„Ale já ho dnes viděla...“
„Zadrž!“ Než mohla Halle domluvit, Luna ji přerušila: „Axel souhlasil, že nám pomůže. Mám teď dobrou náladu, tak na mě o něm prosím nemluv. Zkazilo by mi to den.“
„Luno...“
„Halle, jdu si vybrat večerní šaty na tu oslavu. Promluvíme si později.“
Nato Luna zavěsila.
Když se Andrius vrátil, Luna už měla vybrané šaty a v obývacím pokoji si dělala masku na obličej. Jakmile Andria ve dveřích spatřila, zamračila se. Beze slova vstala a odešla nahoru.
…
Dalšího dne ráno si Luna přivstala, aby připravila dárek pro starostu Freelyho.
Andrius jí chtěl říct, že jménem rodiny Crestfallů už Marcusovi dárek předal, ale když viděl její mrazivý pohled, raději držel jazyk za zuby.
Luna se stejně dozví, jak se věci mají, až večer na oslavě.
Po horkém dni konečně padla noc.
Do Dream's Waterfront dorazil nezvaný host — Axel.
Po havárii na svahu si Axel zlomil nohu a musel teď nějakou dobu chodit o berlích. Dokulhal do vchodu a zavolal: „Luno, jsem tady. Jsi připravená?“
„Jsem připravená.“
Luna se převlékla do večerních šatů a nazula si nádherné lodičky na podpatku. Právě scházela ze schodů.
Když ji Axel uviděl, rozzářily se mu oči.
Luna se se znepokojením v hlase zeptala: „Axeli, jsi si jistý, že jedna pozvánka bude stačit, aby nás všechny pustili dovnitř?“
„Luno, moje rodina má ke starostovi blízko. Jedna pozvánka stačí,“ prohlásil Axel sebevědomě a poklepal si na hruď.
„Děkuju, Axeli.“
Luna zamířila do garáže a pronesla: „Pojďme nejdřív vyzvednout tátu a dědečka.“
Před odjezdem se Axel s provokativním pohledem obrátil k Andriovi. „I když umíš plynně francouzsky a umíš závodit, jsi pořád jen chudák z venkova. Pouze já jsem hoden Luny. Mám prostředky a vliv, abych jí v nouzi pomohl. Raději bys měl znát své místo a držet se od ní dál, jinak za to tvrdě zaplatíš.“
Nato Axel odkulhal z místnosti.
Andrius nad Axelem ani nehnul brvou. Ten mrzák nebyl nic než otravný hmyz. Kdyby byl zpátky na západní frontě, toho brouka by rozmáčkl.
Poté, co Luna s Axelem odjeli, přijela před Lunin dům kolona aut.
Všechna auta navíc měla černé poznávací značky, což byl typický znak armády. Marcus s úctou pozval Andria do vozu a sám se ujal řízení.
Andrius nasedl dozadu a zeptal se: „Marcusi, zúčastní se tvé oslavy nějaký Axel Cloverfield?“
„Axel Cloverfield?“
Marcus se na okamžik zamyslel a odpověděl: „Předpokládám, že ano.“
Andrius klidně pronesl: „Nechci ho tam vidět.“
„Považuj to za vyřízené!“
Marcus někam zavolal.
„Informujte stráže, ať zastaví muže jménem Axel Cloverfield. Nesmí vstoupit do areálu!“
Zatímco Marcus rozdával rozkazy svým mužům, Luna vyzvedla otce a dědečka na panství Crestfallů a mířila k panství White Swan.
Na panství White Swan pořádal Marcus svou narozeninovou oslavu.
Harry držel v rukou tašky s dárky a očividně si chtěl získat starostovo srdce.
Zatím se už na panství White Swan shromáždil obrovský dav lidí. Nikdo z nich nebyl pozván, takže mohli zůstat jen venku a nakukovat dovnitř. Tábořilo tam nespočet zástupců médií a reportérů, kteří akci živě vysílali.
Každý host, který vstoupil na panství, vyvolal v davu rozruch. Na narozeninovou oslavu byly pozvány jen ty nejmocnější a nejvlivnější osobnosti.
Harry s dárky kráčel hrdě po červeném koberci a užíval si závistivé pohledy okolí.
Narozeninová oslava byla významnou událostí, neboť se jí účastnilo mnoho vlivných osobností, takže u mnoha vchodů a na kontrolních stanovištích byli rozmístěni ozbrojení vojáci, kteří pro tento večer sloužili jako ostraha.
Axel předal pozvánku vojákovi u vchodu. Zrovna když se chystal vzít Crestfally s sebou, voják ho zastavil.
„Zadržte. Jedna pozvánka pro vás čtyři?“ zeptal se voják.
Tato scéna na sebe okamžitě strhla veškerou pozornost.
Axel ke strážnému klidně dokulhal a hlasitě pronesl: „Já jsem Axel Cloverfield a tohle jsou Crestfallové. Jsou to moji hosté. O tom, že je na akci přivedu s sebou, jsem už informoval vašeho nadřízeného.“
Marcus skutečně vydal rozkaz, aby se ke Crestfallům chovali s respektem a umožnili jim vstup i bez pozvánky.
Když voják zjistil, že jsou to Crestfallové, zasalutoval a hlasitě zvolal: „Pozor!“
Všichni ostatní přítomní byli v šoku.
„Sakra!“
„Vojenské zasalutování?“
„Jak mocní asi Cloverfieldové jsou? Jedna pozvánka pro čtyři lidi i s vojenským zasalutováním?“
Dav to přivedlo do varu, což Axela překvapilo.
Aby mohl Crestfally na panství White Swan přivést, podplatil Axel jedním milionem velitele ostrahy pro hladký vstup. Nečekal, že velitel nařídí svým mužům, aby ho přivítali s takovou úctou. Opravdu dobře utracený milion. Dokonce měl v plánu po akci přidat veliteli ještě další milion.
Ta myšlenka zvedla Axelovi sebevědomí. Narovnal se a hrdě prohlásil: „Pane Crestfalle, strýčku Harry, Luno, pojďme dovnitř.“
„Dobrá.“
Lunin dojem z Axela se diametrálně změnil. Zdálo se, že se Axel opravdu změnil a už to není ten starý playboy.
Voják však Axela zadržel.
„Zadržte. Vy máte vstup zakázán.“