Zelena.

„Cítíš se už lépe?“ ozval se s chichotáním jemný ženský hlas. Posadila jsem se a zastínila si oči před sluncem. Když jsem vzhlédla, spatřila jsem jednoho z lidí, které jsem teď chtěla vidět ze všech nejméně. Zafuněla jsem a svalila se zpátky do trávy. Uchechtla se a posadila se vedle mě.

„Území vaší smečky je nádherné, měla bys na něj být velmi hrdá,“ řekla, zatímco si pohrávala s okvětním