Zelena.

Ležela jsem v Gunnerově náručí a jeho prsty jemně kreslily kruhy na mých holých zádech. Dům byl v tuto noční dobu tichý a otevřeným oknem dovnitř pronikaly jen zvuky lesa. Bylo uklidňující poslouchat, jak noční hmyz a další lesní zvěř prozpěvují do noci. Stejně uklidňující jako jemné pohlazení Gunnerovy ruky po mé kůži. Jiskry a mravenčení, které ve mně dokáže vyvolat, jsou stále tím nejúž