Zelena.

Micha byl příliš slabý, sotva stál na nohou.

„Oměj, zlato, nezvládnu to,“ oddychoval vyčerpaně.

„Prosím, tati, dostaň mě ven,“ plakala Aurora a ještě víc tahala za ruku. Micha se sehnul a položil jí ruku na tvář, druhou rukou se opíral celou vahou o opěrku židle.

„Nikam nejdu, zlato, jsem přímo tady,“ řekl tiše. Zněl vyčerpaně, vypadal hrozně, nevím, jak to chtějí udělat. Otočila jsem se,