Zelena.

„Tati,“ vzlykla jsem a udělala krok vpřed. Seleniny ruce mi měkce spočinuly na ramenou a ona mě jemně stáhla zpět.

„Musíme mu pomoct,“ plakala jsem a ohlédla se na ni.

„Minulost je daná, sladká dcero. Nemůžeš změnit to, co se již stalo,“ řekla mi, zatímco mě pohladila prsty po tváři.

„Tak proč jsme tady?“ zeptala jsem se roztřeseně.

„Protože abys pochopila, musíš nejdřív vidět,“ odpověděla