Blair na něj zamrkala, její překvapení bylo zjevné. Nikdy to nebyla ona, kdo svlékal Dana, když s ním byla; v jejich sexuálním životě přebíral iniciativu vždycky on. Jejich sexuální styky byly obvykle předem domluvené, probíhaly jednou nebo dvakrát týdně, když už byli v posteli. Navíc nikdy nezažila, jaké to je, být nahoře.

"Blair, teď udělej, co říkám." V Romanově hlase zazněl tón, který u něj ještě nikdy neslyšela. Musela se kousnout do rtu, aby se ubránila zasténání.

Blair se zhluboka nadechla, než se narovnala na kolenou a sáhla po sponě jeho opasku. Ruce se jí třásly, když opasek opatrně provlékala sponou. Roman položil své ruce na její. Blair k němu zvedla oči, rty měla mírně pootevřené a její dech byl těžký.

"Blair, tohle je tvá poslední šance změnit názor. Protože jakmile ten opasek rozepneš, už nebude cesty zpět." Roman stáhl své ruce z jejích a oběma pažemi se opřel o opěradlo pohovky. "Takže si to dlouho a dobře rozmysli, než uděláš další krok."

Blair si olízla rty. Roman ten pohyb sledoval, čelist se mu zatnula, na čele mu tepala žíla a ona viděla, jak se jeho prsty zabořily do opěradla pohovky. Bylo překvapivé, že ji chtěl až tak moc, že se musel držet zpátky, aby si ji nestáhl do náruče. Ta kontrola, kterou nad sebou měl nejen teď, ale neustále. Někdy ji to přivádělo k šílenství.

Sklopila zrak zpět ke svým rukám, které spočívaly na jeho sponě. Chtěla to zažít. A tak se Blair bez dalšího slova pustila do jeho opasku. Jakmile byl rozepnutý, rozepnula knoflík a pak přešla rovnou k zipu. Zvuk rozjíždějících se zoubků jí v uších připadal neuvěřitelně hlasitý.

"Blair, zamkni dveře. Tohle zabere nějaký čas a já nechci, aby sem někdo vešel a viděl tě nahou," přikázal Roman, jakmile skončila.

Blair zalapala po dechu. Vůbec nepomyslela na to, kde se nacházejí, ani na fakt, že by mohl kdokoli a kdykoli vejít. Rychle se zvedla na roztřesených nohou, přešla místnost ke dveřím kanceláře a zamkla je.

Když se otočila, opřela se zády o dveře a zadívala se na něj. Byl ve stejné pozici, v jaké ho opustila. Jeho oči ji upřeně pozorovaly. Její zrak sklouzl k jeho rozepnutým kalhotám. To pulzování mezi jejími stehny už bylo téměř k nevydržení. Sevřela nohy k sobě, aby tu palčivou touhu potlačila.

Oči se mu zúžily, když ji sledoval. "Zůstaň, kde jsi, a roztáhni nohy."

"Cože?" Nebyla si jistá, proč po ní chce, aby zůstala tam, kde je. Změnil snad názor?

"Neptej se mě, prostě to udělej," řekl jí Roman.

Blair udělala, co jí přikázal. Oddálila od sebe stehna, takže měla chodidla na šířku ramen.

"Dotýkej se sama sebe. Vyhrň si sukni do pasu, stáhni si kalhotky a dotýkej se sama sebe. Chci se na tebe dívat," instruoval ji Roman.

Snažil se snad zjistit, jak daleko až může zajít? Už jen to pomyšlení. Nikdy předtím se sama sebe nedotýkala, natož před někým dalším. Nešlo o to jen si mechanicky vyhrnout sukni a sáhnout na sebe. Tohle bylo svádění. To vyžadovalo jistou dávku rafinovanosti, u které si ani nebyla jistá, že ji vůbec má. Jednou věcí si ale byla naprosto jistá: teď už necouvne.

Předklonila se a položila si ruce na nohy těsně pod okraj sukně. Nespouštěla přitom z Romana oči. Věděla, že nebýt té skotské, kterou vypila, nedokázala by to.

Jak se narovnávala, přejížděla rukama po stehnech nahoru a vyhrnovala s nimi i sukni. Dokud jí ruce nesklouzly na kalhotky. Zahákla palce za lem krajkových kalhotek a stáhla si je přes boky dolů. Její roztažené nohy zabránily tomu, aby kalhotky spadly níž než do poloviny stehen. Řekla si, že by to neměl být problém, a srazila nohy k sobě, aby kalhotky spadly na zem. Pak jednou nohou vykročila ven, aby mohla nohy znovu roztáhnout.

Roman ji sledoval a neříkal nic. Nebyla si jistá, jestli ho to vzrušuje. Ale byla si jistá, že by to dal najevo, kdyby se mu to nelíbilo. Zhluboka se nadechla, aby se připravila na to, co přijde dál.

"Blair, já čekám. Víš, že nerad čekám," ozval se Roman. Jeho hlas působil jako teplá přikrývka na její kůži, která ji celou rozehřívala.

Blair zadržela dech a jemně manipulovala pravou rukou, zlehka si vsunula prsty mezi nohy a opatrně od sebe oddělila své spodní pysky.

"Hodná holka. A teď si představ, že jsem to já, kdo se tě dotýká."

Blair zalapala po dechu, když to řekl. Už jen ta představa, že se jí takhle dotýká on, jí vystřelila krevní tlak do závratných výšin. Cítila, jak moc je vlhká. Kroužila kolem svého otvoru, nabírala si na prsty svou vlastní vlhkost, a pak dvěma prsty stiskla svůj klitoris a tahala za něj, dokud ten drobný hrbolek nebyl tvrdý a ztopořený. Tak citlivý na dotek.

Blair zavřela oči a nechala hlavu zaklonit se proti dveřím. Kdo by to byl řekl, že mít někoho, kdo vás sleduje, jak se uspokojujete, bude tak vzrušující. Ale bylo. Ještě nikdy nebyla takhle rozpálená. Blair zasténala, když ucítila, jak to pulzování sílí.

Netrvalo dlouho a potřebovala víc. Potřebovala ho. Pokud ho nemohla mít hned teď, udělala tu nejlepší možnou náhradu. Zabořila si dva prsty do svého nitra a pohybovala jimi dovnitř a ven. Představovala si, že je to Romanův pták. S výkřikem se volnou rukou chytila kliky u dveří.

"Blair, neudělej se." Roman něco říkal, ale ona byla tak pohlcená svou fantazií, že ho sotva vnímala.

"Do prdele, Blair, přestaň. Hned." Ten příkaz byl tak rázný, že ta slova pronikla až do jejího mozku. Blair se zastavila. Ještě jednou vykřikla, když se její svaly stáhly kolem jejích prstů.

Otevřela oči a chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala. Když se jí to podařilo, oči se jí při pohledu na něj rozšířily. Byl stále na stejném místě na pohovce, ale v ruce držel svůj pták a přejížděl po něm nahoru a dolů. Byla to právě jeho velikost, co Blair šokovalo. Netušila, že mohou být tak obrovští.

"Pojď sem."

V lehkém oparu si vytáhla prsty z nitra, překročila své kalhotky, které nechala ležet u dveří, a přešla k němu. Sukně jí sama spadla zpět přes její intimní partie. Blair si stoupla mezi jeho zvednutá kolena, blízko, ale bez doteku, a nespouštěla z něj oči.

Vzal její pravou ruku do své, zvedl si ji k ústům a začal sát ty dva prsty, kterými se předtím sama uspokojovala. Roman při její chuti hluboce zasténal. Stačilo to k tomu, aby se jí téměř podlomila kolena. Pustil ji teprve tehdy, když jí prsty úplně olízal. V tu chvíli už byla připravená samovznícením shořet.

"Padni znovu na kolena," přikázal jí s intenzivním pohledem. Natáhl se a vzal i její druhou ruku do své. Pomohl jí dostat se do správné polohy. Když byla tam, kde ji chtěl mít, promluvil.

"A teď mi, zlato, vykouříš ptáka."

Její oči sjely na jeho obrovského ptáka a pak se znovu zvedly k jeho očím. "Ale?" Chtěla se zeptat, jak by se jí tam mohl vejít.

Usmál se na ni. "Blair, jakkoli se rozhodnu, pamatuješ? Vykouříš mi ptáka. A když budeš opravdu hodná, tak tě pak strašně tvrdě ošukám."