Srdce jí bušilo v hrudi. Stačil jediný polibek a řekl jí, že s jejím vztahem bylo něco v nepořádku. Tím problémem byl po celou dobu Dan. Ona Romana dokonce ani nemilovala. Považovala ho za příliš arogantního. Ale to, co cítila už jen z jeho polibku, bylo mnohem silnější než to, co cítila při intenzivnějším mazlení, když se jí dotýkal Dan. Blair se odtáhla a zírala na něj.

Její šéf zvedl obočí. Jeho výraz... Blair se ho snažila pojmenovat. "Blair, je všechno v pořádku?" Jeho hlas byl klidný, ale v očích se mu zablesklo něco jiného... něco, co jí sevřelo žaludek. Byla to pobavenost? Hlad? Nebyla si jistá, ale bylo jí to jedno. Ne teď. V hlavě se jí vířily její vlastní emoce. Cítila to horko mezi nohama a to, jak zvlhla z pouhého jednoho polibku.

Blair si nebyla jistá, jestli by se měla stydět. Byla vždy jen a pouze s Danem. A teď byla celá žhavá ze svého šéfa.

Naklonila se blíž. Stále svírala jeho kravatu, její úchop zesílil. "Já... já... to potřebuju vědět," zašeptala mírně se třesoucím hlasem. "Jestli... jestli je tohle normální."

Rty mu cukly do polovičního úsměvu, naklonil hlavu a studoval ji těma pronikavýma šedýma očima. "Normální v jakém smyslu?" zeptal se měkce, jeho tón byl téměř škádlivý. Natáhl se a sjel prsty po její tváři. Jeho oči sledovaly jejich pohyb.

Blair se kousla do rtu, mysl jí jela na plné obrátky. Jak tohle mohla vysvětlit? Nemohla ze sebe prostě vyhrknout, že tohle ještě nikdy necítila... že vidět svého snoubence, jak šuká někoho jiného... ji o tom vlastně přesvědčilo. Právě teď se dokonce necítila ani žárlivá nebo nijak zvlášť zničená se zlomeným srdcem. Byla rozzlobená, vzteklá a šokovaná tím, že si toho poměru nevšimla.

Ne, to říct nemohla, ale nechtěla vyznít... Jak? Něco, díky čemu by nezněla jako naprostý cvok nebo povrchní husa. Potřebovala zjistit, jestli je s ní něco špatně. Potřebovala se cítit žádaná.

"Já... nevím, jak to popsat," přiznala a její hlas byl sotva víc než šepot. "Ale potřebuju, abys mi to ukázal."

Pohled v jeho očích byl tak žhavý, že cítila, jak ji pálí, a on zvedl ruku a jemně jí sundal prsty z kravaty. Ale místo aby uhnul, obmotal své prsty kolem těch jejích a pevně je stiskl.

"Ukázal co, Blair?" zeptal se a jeho hlas byl hluboký a hladký jako hedvábí. Způsobilo to, že jí na pažích naskočila husí kůže.

Těžce polkla, dech se jí zadrhl v hrdle. Každý nerv v jejím těle byl v jednom ohni, tep jí letěl nahoru, když zírala do jeho očí. "Všechno," řekla nakonec pevným hlasem navzdory tomu, jak se jí třásly ruce. "Potřebuju vědět, jestli jsem normální. Jestli... jestli cítím to, co bych měla."

Dlouhou chvíli ji studoval a jeho palec lehce hladil hřbet její ruky.

"Blair, nejsem si jistý, že by to byl dobrý nápad. Pila jsi. Zítra bys toho mohla litovat a s ohledem na to, kolik jsi toho vypila, by to mohlo vypadat, že jsem tě zneužil."

Blair to chtěla zjistit a Roman byl velmi zkušený milenec. Vstala z pohovky a přešla k jeho stolu, srdce jí bušilo v hrudi, která rezonovala stejným pulzováním v jejím klíně. Vzala jeho zlaté pero a poznámkový blok z jeho stolu. Rychle načmárala prohlášení, podepsala ho, pak se vrátila tam, kde byl, a stoupla si před něj mezi jeho nohy. Podívala se na něj shora a podala mu blok.

Beze slova si od ní blok vzal a nespouštěl z ní oči. Otočil si ho k sobě. Dlouze a upřeně ji pozoroval, než sklopil zrak. Nahlas přečetl, co načmárala. "Já, Blair Warnerová, při zdravém rozumu, dávám svolení, aby mě Roman Kingston mrdal jakýmkoli způsobem, který si zvolí. Podepsána Blair Warnerová. Aspoň víš, co je dnes za den."

Roman hodil blok vedle sebe na pohovku a znovu k ní zvedl oči. "Jakýmkoli způsobem si zvolím, Blair. Možná tu hraješ velmi nebezpečnou hru." Roman se opřel zpět do pohovky a položil si ruce na kolena. Viděla, jak se mu prsty zaťaly a zbělely, jako by sám sobě bránil v tom po ní sáhnout. Už jen pohled na něj a prohlubující se zvuk jeho hlasu umocňovaly její touhu. Po zádech jí přeběhl mráz. Blair tiskla stehna k sobě. Měla pocit, že začne sténat.

"Jsi si tím jistá, Blair?" zeptal se a jeho hlas byl jemný, ale vážný. "Jakmile jednou začneme, není cesty zpět."

Na chvíli zaváhala, hlava se jí točila pochybnostmi. Co to dělala? Tohle bylo šílené. Právě se chystala vrhnout na svého šéfa, na muže, který byl vždycky profesionální, vždycky si udržoval odstup. A přesto... bylo tu něco, co v ní vyvolával... i v tomhle celém šílenství.

"Jsem si jistá," řekla nakonec, její hlas byl klidný navzdory třesu v hrudi.

Přikývl, výraz mu potemněl, než zvedl ruku a dotkl se jí. "Klekněte si přede mě." Nedal jí čas na pochybnosti a stáhl ji na zem.

Naklonil se dopředu, dal jí ruce za hlavu a odstranil jí sponky a gumičku z vlasů. Projel jí prsty dlouhými blond vlasy, které jí sahaly až na zadek. "Do prdele, věděl jsem, že máš dlouhé vlasy, ale tohle je vlhký sen." Blair nikdy v práci nenosila rozpuštěné vlasy. Ještě chvíli si s jejími vlasy hrál a rozprostřel jí je přes ramena. "Sundej si to sako."

Blair se kousla do rtu. Pod sakem měla jen košilku se všitou podprsenkou, takže klasickou podprsenku na sobě neměla.

"Blair, jakýmkoli způsobem si zvolím, pamatuješ? Udělej to." V jeho hlase zaburácelo zavrčení, které jí rozvibrovalo nitro.

Blair rozepnula dva knoflíčky svého lehkého saka, stáhla si ho z ramen, pak dolů z paží a svlékla ho. Lhostejně ho nechala spadnout za sebe.

Zatajil dech, když uviděl, že má ztvrdlé bradavky, které se tlačily proti tenké látce košilky. Zvedl ruku z kolene a přejel prstem přes jednu ztopořenou bradavku. "Krása. Chodíš do kanceláře bez podprsenky normálně?"

Blair zavrtěla hlavou. A roztřeseným, sípavým hlasem odpověděla. "Ne, jen když lítáme." Protože chtěla mít pohodlí. Vždycky dbala na to, aby nebylo poznat, že je naostro. Blair zasténala, když Roman zapojil palec a bradavku jí stiskl. Přimělo ji to zavřít oči.

"Řekni mi, co cítíš," nařídil jí a jeho hlas byl hluboký a velitelský. "Buď upřímná."

Blair otevřela oči a setkala se s jeho pohledem. Dan s ní v posteli nikdy nemluvil a ona o tom dokonce nikdy ani nepřemýšlela. Ale s Laurou Dan mluvil sprostě. Možná to dodávalo tu další vrstvu vzrušení, o kterou přicházela.

"Je to... je to žhavé," přiznala a její hlas byl sotva víc než šepot. "A brní to. Jako by celé moje tělo ožilo... málem hořelo a moje kůže mi přijde najednou moc těsná."

Slabě se usmál a jeho palec lehce přejel přes oblinu jejího prsu. "Dobře," řekl jednoduše. "To je dobře, Blair. Teď mi řekni, že uděláš všechno, co ti přikážu."

Zamrkala, mysl se jí na okamžik vyprázdnila. Chtěla to? Věděla jen, že od něj potřebuje víc než jen to, aby se jí dotýkal na prsou.

"Já... já... Ano," řekla třesoucím se hlasem. Nebyla si stoprocentně jistá, do čeho se to vlastně pouští.

Přikývl. Beze slova se naklonil a vtiskl jí na rty jemný polibek. Zpočátku byl měkký, sotva víc než letmé otření kůže o kůži, ale rychle se prohloubil a jeho jazyk jí vklouzl mezi rty, aby prozkoumal její ústa.

Blaiřiny ruce vyletěly k jeho ramenům a pevně se ho držely, zatímco se polibku zcela poddala. Chuť, kterou v sobě měl, byla opojná, velmi hřejivá a mužná a o to víc ji vzrušovala. Kdyby už neklečela na zemi, určitě by se tam ocitla teď. Tiše zasténala a její tělo roztálo proti tomu jeho, jak byl polibek čím dál vášnivější a náročnější.

"Krásné," zamumlal proti jejím rtům a jeho ruce jí objaly oba prsy a jemně je přes košilku hnětly.

Blair zalapala po dechu, hlava se jí zvrátila dozadu, když jí tělem projela vlna rozkoše. Jeho dotek byl vynikající, každý pohyb jeho palců přes její bradavky posílal do celého těla kaskády horka.

"Víc," prosila a její hlas byl drsný touhou. "Prosím."

Odtáhl se. Blair pootočila hlavu, aby se setkala s jeho pohledem.

Roman opřel ramena zpět do pohovky, sjel o pár centimetrů níž a ještě víc roztáhl nohy, čímž si ji svýma nohama ještě těsněji uzamkl. Chvíli ji pozoroval, než řekl: "A teď buď hodná holka a rozepni mi kalhoty."