Kapitola 5

Rhea

Oči dál upírám dolů k jeho nohám, to mi ale nebrání v tom, abych cítila, jak do mě jeho pohled vypaluje díry. Tělo se mi třese a srdce mi divoce buší v hrudi. Bojím se pohnout, bojím se promluvit, bojím se cokoli udělat. Nemůžu se ani nadechnout. Vzduch mě dusí, nasycený jeho pachem. Připadám si, jako bych se topila a propadala se hlouběji a hlouběji do temnoty.

Uplyne chvilka a on stále nic neříká.

Díky bohu.

Položím tác na stůl před něj. Alfa Elias stojí u okna, prohlíží si scenérii venku a dohlíží na trénující válečníky.

Když se otočí, rychle se zase narovnám a pohlédnu na něj. "Můžeš také vyřídit Ethel, aby udělala potřebná opatření pro Aronův pobyt tady?"

Tělo mi ztuhne a snažím se potlačit zalapání po dechu, které se mi dere z hrdla.

On tu zůstává. Proč? Bože, proč?

"Ach, to nebude nutné. Všechno už mám zařízené. Není třeba si s ničím dalším dělat starosti." Když promluví, jeho hlas je klidný a kontrolovaný. Zrak má stále upřený na mě, ale já se na něj ani nechci podívat.

"Ještě něco potřebujete?" zeptám se Alfy Eliase.

"Můžeme aspoň zařídit pokoje pro tvé muže?" Podívá se na Arona a zeptá se ho. "Nechci, aby byli zavření v tom malém prostoru, který válečníci využívají k odpočinku, jako tomu bylo celou noc. Zabere to jen pár hodin a budeme je tu moct ubytovat."

"Ano."

"Takže to je vyřešené," přikývne Alfa Elias. "Bude nám ctí mít tě zde jako hosta této smečky, jak dlouho budeš chtít, a tvoji lidé tu s námi také mohou srdečně pobýt."

"Zdržím se jen krátce," prohlásí Aron s náznakem úsměvu na rtech. "Potřebuji tu vyřešit něco velmi důležitého. Jakmile to bude hotové, budeme pryč."

Alfa Elias přikývne, čelisti má pevně sevřené. Zdá se, že je s touto dohodou spokojený. Nedokážu pochopit, proč nechce, aby tento muž a jeho doprovod odešli, ale hádám, že nikdy nepochopím, co se honí hlavou mého Alfy.

Odkašle si a pohlédne na mě. "Informuj Ethel ohledně těch příprav, a to bude vše."

"Ano, Alfo." Okamžitě odejdu z místnosti a snažím se dělat co nejrychlejší kroky. Nohy mě odtamtud nedokážou dostat dostatečně rychle.

Když sejdu po schodech dolů do kuchyně, snažím se netřást nebo nedělat nic, co by mohlo působit neslušně.

"Co se děje?" přistoupí ke mně Ethel v okamžiku, kdy vejdu do dveří. "Co se stalo?"

Hruď se mi zvedá a klesá. Část mě by jí to nejradši vůbec neřekla, ale jiná část mi radí, že bych měla. Pokud existuje nějaká šance, že zůstane v sídle smečky, měl by personál domácnosti přinejmenším znát jeho rutinu a rutinu jeho mužů.

"Alfa," odkašlu si. "Smečky Krvavého drápu tady zůstává — na chvíli. Alfa Elias mě požádal, abych tě informovala, abys mohla zařídit ubytování pro něj a také pro jeho muže, kteří tu jsou s ním."

Ethel se tváří trochu překvapeně, ale nic mi k tomu neřekne. Pouze přikývne.

"Dobře."

"Potkala jsi ty muže?" vpadne nám do hovoru něčí hlas a já si všimnu, že je to jedna z kuchařek. Rachel. "Toho sexy alfu a jeho muže? Prosím tě, řekni, že ano. Byla to krása?"

"Sklapni," vyštěkne Ethel. "Takhle se nesmí mluvit o nikom, a už vůbec ne o hostech tvého Alfy. Projev trochu úcty, Rachel."

"Dobře, dobře." Rachel se trochu zasměje, než stočí zrak zpět na mě. "Takže, bylo to nádherné?"

"Rachel," varuje ji Ethel.

"Jen chci vědět," pokrčí rameny a podívá se na mě. "Teď vyřizuješ pochůzky pro hosty, takže jsi je musela vidět. Dej mi aspoň malou nápovědu. Jací jsou?"

Sklopím hlavu a odpovím jí, protože když to neudělám, bude mě uhánět, dokud jí neřeknu, co chce slyšet. "Neviděla jsem žádného vlka ze smečky Krvavého drápu, kromě jejich Alfy."

"A?"

"A — to je všechno." Nic víc neříkám, ani nechci. Nechci na něj ani myslet. Děsí mě to. On mě děsí.

Ethel ke mně přistoupí a položí mi ruku na rameno. "Venku poblíž cvičiště je třeba udělat nějakou práci. Není tam dnes mnoho válečníků, zvlášť po té včerejší oslavě. Takže můžeš jít tam. Bude tam i Tony." Odvrátí pohled ode mě ke druhé dívce. "A Rachel, proč nezačneš připravovat oběd, místo abys tu postávala a čekala na drby. Je tu spousta práce, teď, když se tu počet hostů zdvojnásobil."

"Ano, paní."

Rachel vezme tác s nakrájenou zeleninou a odkráčí od nás, a Ethel pak věnuje veškerou svou pozornost opět mně. "Říkal ten alfa, jak dlouho ti hosté zůstanou?" ptá se mě, jako bych s ním tam nahoře dlouze konverzovala.

"Ne," zavrtím hlavou. "Ale myslím, že to je jen na pár dní. Pochybuji, že to bude déle."

Ethel je nervózní z toho, že je teď potřeba zařídit tolik věcí. O hosty, obzvláště o Alfy z jiných, silnějších smeček, musí být náležitě postaráno. Příjemný pobyt povede k hlubokému poutu mezi smečkami a k přátelství mezi vůdci, ze kterého by mohla smečka těžit. A to moc dobře ví.

Ethel mě poté propustí z kuchyně s tím, abych šla na tréninkové hřiště a pomohla Tonymu s čímkoli, co tam bude zapotřebí udělat. Práce venku mi vůbec nevadí. Sledovat válečníky, jak cvičí na polích, mě fascinuje.

Dnes se ale cítím divně, rozrušeně. Může za to přítomnost Alfy a já to vím. Je nahoře ve třetím patře, ale já ho pořád cítím, vnímám jeho pach, a i když je tak daleko, vpíjí se mi pod kůži.

Až tolik, že mě to dohání k šílenství.

Proč? Ta jediná otázka mi nepřestává zvonit v hlavě. A ne a ne s tím přestat.

Jakmile vyjdu ze sídla ven, setřesu ze sebe všechny pocity. Tony už pracuje, odklízí listí a sbírá věci ze země. Bojovníci vycházejí na cvičiště každé ráno a večer. Jsou tu terče, dlouhý pás trávy na souboje a dřevěné vybavení k vylepšování jejich výcviku.

Dnes jich tu není mnoho. Je tu jen pár delta a gama válečníků, z nichž většinu poznávám.

Pracuji tiše a pilně, poponáším svůj koš po trávníku, sbírám zatoulané listí, zvedám rozbité zbraně a opravuji vše, co se zdá být poškozené, a stíhám to všechno.

Tony se ke mně přidá, pomůže mi a dělá mi společnost. Ale pořád se cítím nesvá a nervózní. Mám svíravý pocit v žaludku, děs, který se každou vteřinou víc a víc zvětšuje.

A já jediné, co chci, je se toho pocitu zbavit.

"Včera večer jsi odešla brzy?" zvedne Tony obočí.

"Jo," zamumlám.

"Proč jsi šla domů?"

Ztěžka si povzdechnu, neschopná mu odpovědět. Nechci říct pravdu. Důvod proč znám jen já a nedokážu mu to vysvětlit tak, aby to pochopil. "Prostě jsem se cítila unavená a Ethel mě nechala jít."

"No, a teď už jsi v pořádku?"

"Jo, je to lepší."

Snažím se dělat, co mi bylo přikázáno, nevěnovat pozornost svým myšlenkám a najít klid v další práci, nutím se dělat to, co zabrání vzpomínkám na minulou noc, aby se mi vkradly do mysli.

Sbírám všechno, co bylo použito při tréninku. Všechny věci vracím na své místo, aby až začne další část cvičení, bylo už všechno připravené.

"Ty," promluví na mě někdo zezadu, zrovna když zvedám sekeru, co mi leží u nohou. "Nedochůdče."

Rychle se narovnám a otočím se, abych zjistila, kdo na mě zavolal. "Ehm... ano?"

Je to Ezra. Gama válečník.

Vůdce Gama válečníků a muž s vysokým postavením ve smečce díky svým zvláštním schopnostem. K některým z nich patří lov a lukostřelba — a házení sekerou. Teprve minulý měsíc zabil skupinu tuláků, co vnikli na naše území, společně s vůdcem Delta válečníků, který teď stál za ním.

Všichni se na mě dívají svrchu.

"Seber to a pojď s námi na střelnici. Potřebujeme terč."