Kapitola 22

Rhea

Neříkám nic. Vůbec nic.

Samuel udělá krok vpřed: „Možná jindy. Stejně je celá potlučená, než aby s námi byla nějaká zábava. Nemyslíš?“

Ezra pustí mé vlasy. „Máš pravdu. Možná zítra večer – jestli nenajdeme někoho lepšího na plese.“

Oba se mi zasmějí, než se přemění a zmizí mi z dohledu. Mrkám.

Tělo se mi třese šokem.

Abych se dostala ven, musím se plížit několik metrů, dokud nedok