Kapitola 23

Aron

Vlk leží přede mnou mrtvý, oči má stále otevřené, krev mu prýští ze zátylku a pomalu kape na listí pod ním. Krev je ještě čerstvá, stále jasně karmínová a v chladném vzduchu rychle sráží.

„Říkal jsem ti to, ne?“ jásá Kovas za mnou. Cítím to z jeho slov a ze způsobu, jakým se mnou mluví.

Odstoupím od mrtvého vlka a otočím se k němu. „Ano, říkal.“

„Budeš muset tu půdu vrátit,“ říká