Kapitola 40

Rhea

Míjejí hodiny. Prosím, aby mě vyslyšeli a propustili, abych nezemřela.

A po nějakou dobu tu není slyšet jediný zvuk ani cítit něčí přítomnost. Jsem tu jen já, naprosto sama a vyděšená. Padla noc a já v tomhle temném místě sotva vidím. Držím okov kolem svého kotníku, zarývám do něj prsty, zatímco tu úzkostlivě sedím. Nikdo nepřichází. Vůbec nikdo.

To ticho a tma mě děsí až do morku