Kapitola 43

Rhea

Oči se mi zachvějí při pocitu studeného doteku na tváři. Dech se mi zadrhne v hrdle. Tma se zničehonic rozpadá. Rameno se mi opírá o zem, jak ležím na boku, a netuším, kdy jsem vlastně usnula.

Cítím vedle sebe něčí přítomnost. Chvilku jsem ještě v polospánku, zmatená z toho, co se děje, dokud neotevřu oči a nepodívám se.

Dívá se na mě shora s pobavením ve tváři. „Vypadá to, že tě