Kapitola 61

Rhea

"Dobře," řekne, sleze ze mě a postaví se.

Posadím se a zakryji se rukama, do tváří se mi nahrne červeň. Stydím se, cítím se trapně a mám strach.

"Omlouvám se."

"Nemáš za co se omlouvat," zazní měkce jeho hlas. "To je v pořádku. Neboj se."

Podá mi svetr, který leží nahoře na posteli, a já si ho rychle a bez dalšího rozmýšlení obléknu. Vnímám změnu v jeho chování a je to matou