Kapitola 62

Rhea

Ta otázka ho zaskočí. Vidím to na výrazu v jeho tváři. Nečeká ji ode mě. Je to zřejmé. Nečeká, že jsem na jeho tajemství přišla. Nebo na to Aronovo. Ať už je to jakkoli.

Očima těká kolem nás, než se jeho pohled znovu ustálí na mně. Vidím v jeho tváři váhání, nechuť promluvit. „Nevím, o čem to mluvíš.“

„Moc dobře víš, o čem mluvím,“ odpovím a on to ví. Pozná se to na něm. Jen to ne