Kapitola 67

Rhea

Znovu mě popadne a políbí mě, tentokrát silněji a déle. Jeho ústa se pohybují po mých, jeho zuby se o mě otírají, okusují můj spodní ret, zaryjí se do něj. Žilami mi projede bodavá bolest a já na něj zasyčím.

Aron rychle ucukne. „Pšt. Nevydávej ani hlásku.“ Palcem mi přejede po ústech. Trochu to zmírní to pálení na rtech.

Tváře mám zardělé a hoří studem, touhou a ještě něčím jiným