Kapitola 68

Aron

Má tlapa dopadá na měkkou lesní půdu, zatímco mi vítr čechrá hustou černou srst. Každý můj nádech je svěží a plný tisíce vůní lesa. Opájím se jimi všemi – mechem na vlhkých kamenech, mízou pomalu stékající po nedaleké borovici i řekou.

Mé smysly jsou zaplavené, zatímco mé tělo usilovně pracuje, aby se pohybovalo lesem. Všechno je jasné. Všechno je ostřejší, rychlejší. Není lepšího