Kapitola 92

Aron

"Jak dlouho to mohlo pokračovat, aniž by to věděla? Jednoho dne by na to stejně přišla. Nebylo by na škodu, kdybych jí to řekl já—" Jeho slova utne tiché zavrčení, které mi unikne ze rtů.

Nechápe, v čem je problém, nikdy to nepochopí.

"Neměl jsi nic říkat. Nemusela to vědět. Řekl bych jí to sám, až by na to byla připravená." Můj hlas je vrčivý, plný hněvu a zuřivosti.

"Oba víme, ž