Kapitola 98

Rheo

Tři dny uběhnou jako v mlze. Jsme v téhle chatě. Když jsem tu byla naposledy, nezůstala jsem dlouho. A teď mi to připadá jako celá věčnost.

Neexistuje žádný kontakt zvenčí, se světem. Je tu jen on. Jen já.

Nikdo jiný.

Připadám si jako vězeň.

„Sněz to jídlo, Rheo.“

Zvednu k němu zrak a pak se podívám zpět na talíř, který leží na stole. Mám hlad; opravdu mám, ale nedokážu se přinuti