RHEA

Uběhly hodiny. Možná i víc. Stále cítím na rtech chuť krve a to, jaké to bylo zabít ty dva vlky. Ani jsem se nehnula z rohu místnosti.

Co je to se mnou? Neustále se na to ptám, ale nedostávám odpovědi. Neměla bych být taková. Mám být lepší, mám žít a bojovat, a dělat všechno správně.

Hlava mi padne do dlaní, jak se ztrácím v myšlenkách.

Obloha venku mění barvy, od rána přes odpoledne až k noc