Pohled Natálie

Jakmile jsem vstoupila do domu smečky, zmocnil se mě neklid. Způsob, jakým se na mě členové mé smečky ušklíbali a potutelně se smáli do dlaní... Věděla jsem, že něco chystají. Jejich naschvály a šikana byly čím dál horší a bolestivější pokaždé, když se jim podařilo dostat mě o samotě. Modřiny od minula mi ještě ani nezmizely.

Tělo mě bolelo z výprasku, který jsem dostala před dvěma dny, ale dělilo mě jen pár hodin od toho, aby to všechno skončilo.

Jen jsem se musela dostat k Jakeovi dřív, než svůj plán uvedou do chodu.

Jake byl už čtyři roky můj přítel. Byl jediný, komu na mně záleželo, a jediný, komu jsem mohla věřit.

Byli jsme středoškolská láska. Byl také první v pořadí na post Alfy naší smečky. Na tom mi nezáleželo, ale ostatním ženám ve smečce ano. Nesnášely, že je se mnou. Měly pocit, že si zaslouží silnější Lunu, než bych byla já, a všechny chtěly být jeho vyvolenou.

Já se ještě ani neproměnila. Pro ně jsem nebyla víc než omega... nedochůdče, jak mi s oblibou říkaly, ta nejslabší z vrhu.

Mělo se to stát před třemi lety, když mi bylo šestnáct, ale nestalo se. Teď mi bylo devatenáct, což byl věk, kdy jsme mohli rozpoznat své druhy, protože naši vlci už měli tou dobou dospět. Kdybych se proměnila, už bych věděla, že Jake je můj osudový druh, ale museli jsme čekat dalších osm měsíců až do dneška, do jeho devatenáctých narozenin, aby mě jako svou družku mohl rozpoznat on.

Jakeovi nevadilo, že jsem se neproměnila. Byli jsme spolu už předtím, než byl kdokoliv z nás dost starý na proměnu, a oba jsme si byli jistí, že jsme si souzeni. Stál při mně a chránil mě před krutostí vlků kolem nás, když se mi nepodařilo proměnit se s ostatními.

Zatím sice neměl pravomoc použít hlas Alfy, aby je donutil nechat mě provždy na pokoji, ale dbal na to, aby tu pro mě byl a bránil mě při každé příležitosti.

Všechno, co souviselo s Jakem, způsobovalo, že mi můj posraný život připadal jako sen. Když mě objímal, všechno zlé zmizelo a já vždycky věděla, že když jsem s ním, budu v pořádku.

Dnešek měl být dnem, který změní zbytek mého života.

Očima jsem pátrala v davu a zoufale ho hledala. Pravděpodobně mě taky vyhlížel. O této noci jsme se bavili celé roky.

'Jakeu? Kde jsi?' zeptala jsem se přes naše smečkové spojení, ale nedostala jsem žádnou odpověď.

"Chudinko malá lidská, máš hodně odvahy ukázat se tu zrovna teď. Máš vůbec tušení, jak je smečka šťastná? Tím, že jsi tady, to akorát zkazíš. Tahle párty je jen pro vlky ze smečky," prohlásila Savannah, nejlepší kamarádka mé sestry, když se před ní dav rozestoupil a hudba utichla. Hosté přestali tančit a bavit se, aby mohli sledovat, jak ke mně kráčí největší tyranka ze smečky se rty ohrnutými odporem.

V tom nepříjemném tichu dál blikala různobarevná světla.

Doufala jsem, že hrdina večera ten rozruch uvidí a postaví se po mém boku, ale nestalo se tak. Když jsem se rozhlédla po všech těch pobavených tvářích, nikde nebyl k nalezení.

"Jake mě pozval. Patřím do téhle smečky a mám dovoleno tu být," zašeptala jsem, ale cítila jsem, jak mě v očích pálí nastupující slzy, když se všichni znovu zasmáli. Schylovalo se k něčemu strašnému. Cítila jsem to. Bylo to víc než jen Savannah, co si pouštěla pusu na špacír.

"Dokonce i on nechce, abys tu byla," ušklíbla se, načež se na mě široce usmála. "Přesvědč se sama. Kdepak je Jake, hm? Myslím, že šel nahoru do svého pokoje. Měla bys ho přivést zpátky na párty a uvidíš, co ti k tomu řekne."

Přitiskla jsem si jeho dárek pevněji k hrudi a přimhouřila oči. Něco měla za lubem, ale chtěla jsem se dostat k Jakeovi víc, než jsem se chtěla zabývat jejími kecy.

Když jsem udělala krok vpřed, Savannah ustoupila stranou a já cítila, jak mě všichni s pobavením sledují, když jsem stoupala do schodů.

Jakeův pokoj byl na konci chodby za dvoukřídlými dveřmi a já k nim spěchala. Slyšela jsem, jak za mnou po schodech stoupají lidé, nepochybně vedeni Savannah, ale má spása byla vzdálená jen pár metrů.

Jakmile vejdu do jeho pokoje, můžu zavřít dveře a dělat, že nikdo z nich neexistuje.

Budeme tam jen my dva.

Když jsem sevřela ruku kolem studené kliky, někde vzadu v mysli se ozvalo zneklidnění. Bylo to varování, které mi říkalo, ať nechodím dovnitř. Věděla jsem, že je to past, a chtěla jsem se otočit a utéct. Přesto jsem vzala za kliku a rozrazila dveře.

Hlasité zasténání ženy pod mým přítelem mě přimělo ztuhnout a já s vytřeštěnýma očima zírala na propletenou dvojici. Jake do ní rychle přirážel a sám vydával vzdechy rozkoše.

Žaludek se mi stáhl do uzlu a plíce protestovaly proti každému pohybu, když jsem se snažila nadechnout. Ta nepatrná jiskřička světla v mém životě zhasla a uvrhla mou mysl do naprosté temnoty, jakmile jsem si uvědomila, na co se to dívám.

Zvedl hlavu a střetl se pohledem s mou slzami smáčenou tváří, ale neviděl mě, protože nad ním převzal kontrolu jeho vlk. Špičáky se mu prodloužily těsně předtím, než se jí zakousl do krku, prorazil kůži a označil si ji jako svou družku.

Moji sestru.

"Ne," zašeptala jsem a zakryla si rukou ústa. Jake ucukl a zavrčel na to vyrušení.

"Říkala jsem ti, že o tebe nestojí," zašeptala mi Savannah do ucha a moje sestra se zpod mého přítele zasmála, natáhla ruku a vjela mu prsty do jeho krátkých blond vlasů.

"Mohla bys laskavě zavřít dveře, Tilly?" zeptala se Haylee nevinně, ale zlomyslný výraz v jejích přimhouřených očích prozrazoval, jak ji těší její vítězství nade mnou. Nejenže mi ukradla lásku mého života, ale teď se z ní měla stát jeho Luna. "Snažím se tu se svým druhem užít si trochu soukromí."

Druh.

To slovo teď působilo tak prázdně. Jake Haylee nenáviděl. Sledoval, jak na mě byla zlá, a nesnášel ji za to. Teď na mě cenil zuby a bránil ji.

"Jak jsi mohl?" vyrazila jsem ze sebe přiškrceně, zatímco mnou otřásl vzlyk a dárek z mého sevření dopadl na podlahu přede mnou. Ten náhlý a hlasitý zvuk jako by Jakea vytrhl z transu; získal zpět svou kontrolu a jeho oči nabyly své obvyklé hnědé barvy.

Spadla mu brada, když provinile těkal pohledem ode mě ke své sestře, ale nevypadal, že by toho vůbec litoval. Byl šťastný, že našel a označil svou družku. Štvalo ho jen to, že ho někdo přistihl při nevěře. Z toho rozpolceného výrazu v jeho tváři jsem byla ještě naštvanější, když vydechl mé jméno a stáhl se z mé sestry. Posadila se, zatímco on se stavěl na nohy; ani jeden se nestyděl, že je vidím nahé.

"Natálie, já..." začal a udělal krok vpřed, což mě přimělo ucouvnout, jen aby mě dav čumilů natlačil zpátky k němu.

Klopýtla jsem dopředu a snažila se od něj držet co nejdál.

Nepřetržitý proud slz mi rozostřil vidění a v hrudi mě zabolelo, když znovu zašeptal mé jméno. "Tilly... ona je moje družka," oznámil nakonec, což vyvolalo v domě oslavný jásot, že jejich budoucí Luna byla označena.

Slyšet to z jeho úst bylo ještě horší a otřásla jsem se odporem, když jsem sledovala, jak mu sestra položila ruku na záda. Na kůži mu naskočila husí kůže a při jejím doteku vydal tiché, potěšené zavrčení.

"Vždyť ji nenávidíš," vzlykla jsem a ukázala na ni prstem. "Tolikrát jsi mi říkal, jak je příšerná a jak je ti líto jejího druha, že musí trčet s tak strašným člověkem! Mohl jsi ji odmítnout!" Stáhla jsem ruku zpět a otřela si mokro pod nosem, zatímco jsem rychle zamrkala, abych viděla jasněji.

"Ona je moje družka," zopakoval. "Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, Tilly. Přísahám, že takhle jsem si dnešní večer nepředstavoval. Ale zrovna ty moc dobře víš, jak je důležité, abych svou družku označil ještě před Obětováním. Mohou se tu objevit každým dnem a přece bych se nemohl spojit s tebou, když nejsi moje družka. Jsi č.."

Zhluboka jsem se nadechla, když se zarazil a to slovo nevyřkl. Snažila jsem se uklidnit, ale mé tělo bojovalo s tím, aby nepodlehlo zoufalství a bolesti z jeho zrady. "Člověk," odsekla jsem, dokončila za něj větu a snažila se potlačit slzy.

Byl to jediný člověk, který mi to nevyčítal. Moje jediné bezpečné útočiště v téhle smečce. A teď byl na jejich straně. Nikdy bych nečekala, že se na mě bude dívat stejně jako oni. Předstíral, že mu na tom nezáleží, ale zdálo se, že po tom všem mu na tom přece jen záleželo. Dokonce natolik, že se raději spojil s mou sestrou a udělal z té odporné ženské svou Lunu, než aby byl se mnou... s člověkem.

"Nedělej ze mě padoucha jen proto, že jsem našel svou spřízněnou duši, Tilly! O nalezení té pravé jsme snili celé roky! Nevěděl jsem, že to nebudeš ty, ale i tak bys mi to měla přát," naléhal a snažil se hájit, čímž ve mně ale vzbuzoval jen další nenávist.

Ani se neobtěžoval od ní poodstoupit, když mu třela rameno a stáčela svůj pěstěný dráp k jeho hrudi tak, abych měla jistotu, že vidím, jak se ho drží.

S odporem jsem ho sledovala, jak z jejího doteku začíná znovu tvrdnout, a zavrtěla jsem hlavou ze strany na stranu. "Je mi tě líto, Jakeu."

Na moje zašeptání zareagovala sestra rozzlobeným zavrčením, ale usmála se na mě a pozvedla obočí. "Prosím tě, při odchodu za sebou zavři dveře, nedochůdče. My jsme tu ještě neskončili."