Ale nevěděl jsem, co chtěl Roman svým prohlášením naznačit, a kdybych nebyl tak nevyspalý, možná bych to dokázal vzít jako uklidňující poznámku, za kterou jsem to toužil považovat.

„Připraven vyrazit?“ zeptala se mě Charlotte s batohem v rukou. Řekl jsem jí, ať si sbalí všechno, co si chce na naši cestu vzít, a že jakmile se přeměním, může mi to přivázat na záda.

Přes její rameno jsem se střetl