"Ach, to je prostě dokonalé." Charlottin hlas byl plný pobavení a já se na ni zamračil.

"Můžeš mi to za chvilku podat?" Opatrně jsem jí vložil do rukou tác s hořícím listím a vylezl na první patro větví.

Úl hlasitě bzučel, rozzlobený, že je vyrušuji. Mrzutě jsem zavrčel, když jsem ucítil žihadlo na paži, následované dalším na krku. Za hodinu nebo dvě to bude zahojené, ale i tak mě to dokázalo na