RAVEN

Zůstávat doma bylo ubíjející, takže jsem udělala to, co umím nejlépe: vyskočila jsem z okna a odešla. Užívala jsem si čerstvého vzduchu; bylo sice trochu chladno, ale nic, co by nás vlkodlaky ovlivnilo. Ovinula jsem si paže kolem těla, jak jsem tak kráčela, a byla ráda, že jsem si obula své semišové kozačky nad kolena. Šla jsem zrovna po okraji lesa, když jsem uslyšela někoho hystericky plakat. A to dokonce dítě.

S obavami jsem šla za zvukem, jen abych našla Liama, jak zápasí s velmi naštvanou Azurou. Obličej měla tmavě růžový a vypadala zoufale.

"Potřebuješ pomoct?" zeptala jsem se, aniž bych přemýšlela.

Ztuhl, než se ke mně prudce otočil. Bohyně, byl tak otravně pohledný... Dokonce i když zápasil s rozzlobeným, rudým a malým roztomilým chibi.

Žaludek se mi nervózně zachvěl, pod jeho upřeným, pronikavým pohledem, který mě stále vyváděl z míry, jsem si připadala obnažená.

Byl to jako cizinec, kterého neznám. Jeho oči mě propalovaly a viděla jsem, jak ztmavly, když mu zrak padl na má holá stehna. Tenhle hloupý oversize top byl směšně krátký, ale nečekala jsem, že na něj narazím... Odolala jsem nutkání popotáhnout si ho dolů a raději si zachovala chladnou hlavu.

"Oči sem nahoru, Westwoode," prohodila jsem.

Přistoupila jsem k němu, natáhla se a vzala si od něj Azuru. Nenáviděla jsem to... to, jak mi srdce bušilo, když byl blízko. Ach, jak bych si přála vrátit čas do doby, kdy jsem ho měla za přítele a nebylo tu tohle pouto... Srdce se mi bolestivě sevřelo a raději jsem se soustředila na Azuru, která se mnou začala bojovat a křičela.

"Chci mámu!"

"Máma s tátou šli ven a chvíli se nevrátí," dodal Liam, což ji jen rozplakalo víc.

"Jé, Zuzu. Podívej, máma se brzo vrátí!" řekla jsem a pevně ji objala, ale ona jen začala křičet silněji.

Ignorovala jsem toho mrzoutského velkého kluka za sebou, otočila se a odnesla ji směrem k hřišti.

"MÁMU!" zaječela.

"Co jsi s ní udělal?" zeptala jsem se Liama a ani se neobtěžovala otočit, vědoma si toho, že jeho oči visí na mně.

"Nic. Měla nějakej bublinkovej nápoj a pak chtěla jít ven, tak jsem ji vzal... A pak prostě začala brečet," řekl zasmušilým tónem. "Asi to byl ten kofein."

"O tom pochybuju," řekla jsem a posadila se na houpačku. Posadila jsem si ji na klín, objala ji rukama, hlavu měla opřenou o mé rameno a já ji začala jemně houpat. "Spíš byla moc unavená. Jsem si jistá, že už musel být její čas jít spát."

"Jo."

Závěsy houpačky vedle mě zavrzaly, když si Liam opatrně sedl.

Nikdy dřív jsem ho na ní neviděla sedět... Když jsme byli mladší, říkával, že je Alfa a je na ni moc velký. Jak jsem rostla, došlo mi, že to dělal jen proto, aby mě a Kiu nechal vystřídat se pokaždé jako první. Zatímco Damon by nás houpal...

Vzpomínky, které mě bolely. Hladila jsem Azuru po zádech a jemně ji houpala, přičemž její pláč utichal, navzdory tomu, že pořád popotahovala.

Naposledy jsem tu byla v oné osudné noci...

Jeho tlukoucí srdce, jeho vůně a dlouhé nohy se nedaly přehlédnout, i když jsem se ho snažila ignorovat.

"Mám si ji vzít?" promluvil po chvíli.

"Nech ji uklidnit," řekla jsem a políbila ji na vršek hlavy.

"Usíná," zamumlal.

Vzhlédla jsem k němu, naše oči se střetly a ten samý zdrcující pocit se mi sevřel v hrudi. Vzadu v hlavě mi zaznělo vzdálené zakňučení mého vlka.

Tohle pouto mezi námi... Věděla jsem, že ho musím přerušit, ale odmítnutí by ublížilo oběma stranám. Pokud bychom to měli udělat, museli bychom to udělat diskrétně a pak si zajistit, abychom měli čas se zotavit.

Slíbila jsem si jedinou věc – že jakmile se vrátím domů, odmítnu je oba. Ale s tou děsivou vraždou a všemi dalšími věcmi, které se děly, mi zkrátka načasování nepřipadalo správné.

Těžce jsem si povzdechla, když jsem slyšela, jak se Azuřin tep zklidňuje.

"Tys ji fakt uspala."

"Jediné, co potřebovala, bylo trochu útěchy," řekla jsem, zvedla se a tiskla to dítě k sobě.

"Asi jo..." Natáhl se a pokusil se ji ze mě vymotat, když ze spánku vzlykla a stiskla mě ještě víc.

"Já ji uložím do postele."

Nehádal se, měla jsem pocit, že je rád, že ji má z krku.

"S tím, co se včera stalo, bys neměla být venku sama."

"Jsem dost silná na to, abych se o sebe postarala sama," odvětila jsem.

Nic z toho jsem nepotřebovala. Nebyla jsem mimino.

"Jo, ale s ohledem na to, že je ten zabiják pořád na svobodě-"

"Jsem velká holka, Liame," skočila jsem mu do řeči.

"Jo? Z jakýho úhlu?"

Oči mi zableskly a otočila jsem se a propálila toho obra pohledem.

"To, že nejsme všichni přerostlý tuříny, neznamená, že nejsme dost silní na to, abychom se o sebe postarali," řekla jsem a podrážděně zavrtěla hlavou.

Zvedl obočí, ale neřekl nic, když jsme došli k rozlehlému domu v lesích. Světla při našem příchodu přívětivě zářila. Odemkl dveře a já vešla dovnitř, ani jsem si předtím neuvědomila, jaká byla venku zima.

Vedla jsem ho do schodů, neměla jsem tušení, který pokoj je její...

Jako by Liam pochopil mé váhání, protáhl se kolem mě, z čehož se mi rozklepal žaludek, a otevřel dveře naproti pokoji tety Red. Vešla jsem a musela uznat, že její pokoj byl tak roztomilý, zařízený s motivem jednorožců v růžové, růžově zlaté a bílé barvě. Na tapetě s třpytivým růžovým pozadím byly mraky. Povlečení a závěsy byly poseté jednorožci a díky růžovým světýlkům, kterými pokoj zářil, jsem měla chuť rovnou skočit na postel a spát v tomhle roztomilém pokojíčku.

Přenesla jsem ji k nízké posteli; byla malá, ale dost velká pro mou stopadesáticentimetrovou postavu, kdybych se chtěla vejít. Vidíte, úplně bych tu mohla spát.

Liam odkryl přikrývku a já ji pomalu spustila na postel. Začala brečet a já sebou trhla.

Ach sakra.

"Pšššt, už tě mám," zašeptala jsem, pomalu se k ní položila na postel a začala ji plácat po zádech.

"Zatraceně..." zamumlal Liam. "Děti jsou tak těžký."

Natáhl se a zkoušel Azuře sundat boty. Nohu měla přehozenou přes můj pas. Jeho ruka o mě zavadila na stehně, což mnou projelo jako proud jisker, a nedokázala jsem zadržet vyjeknutí, které mi uniklo. Oči mu střelily k mým a změnily barvu na temně magnetickou modrou. Srdce mi bušilo jako o závod, ale rychle jsem odvrátila zrak a snažila se odmotat Azuru od svého krku.

"Já to zvládnu," řekl Liam a pomalu jí začal sundávat ruce z mého krku.

Ale v tu chvíli se jí začala třepotat víčka a nová vlna slz hrozila, že se vyřine ven.

"To je dobrý, já ji podržím," řekla jsem, aniž bych se na něj podívala. "Stejně už je k desáté, teta už by se měla brzo vrátit."

"Jsi si jistá?"

"Jo," řekla jsem a nepřehlédla, jak jeho pohled padl na mé holé nohy.

Bohyně, prosím, řekni, že mi nekouká drze ven zadek. Hladce odvrátil pohled a já byla ráda, protože jinak bych mu pěkně vyčinila.

Sáhla jsem dolů, rozepnula si kozačku a stáhla ji, než jsem sáhla po druhé. Zrovna jsem si ji chtěla zout tak, abych přitom nevyrušila Azuru, když se Liam natáhl, rozepnul mi ji a stáhl ji za mě, což přimělo mé srdce tlouct ještě silněji.

Jeho pronikavé oči se střetly s mými, když pustil botu na zem a naklonil se blíž.

Pevně jsem se přimkla k Azuře, navzdory všem svým snahám zůstat lhostejná. Přesto jsem nedokázala zabránit strachu, který mě pohltil, když mi došlo, že jsem stále vůči tomu poutu zranitelná. Jeho blízkost, jeho vůně a ty nebezpečně sexy oči byly pastí pro mou touhu, kterou jsem nemohla zapřít. Odvrátila jsem hlavu a zavřela oči.

Nevidím tě. Odejdi.

Měla jsem pocit, že slyším tiché uchechtnutí, ale nebyla jsem si jistá, dokud jsem neucítila, jak nás obě přikryl dekou, a pak jsem cítila, jak se vzdaluje. Nedokázala jsem dýchat, dokud neodešel.

"Budu dole," řekl tiše a pak za sebou zavřel dveře.

Oči se mi rozletěly a já ze sebe vypustila dech, který jsem ani nevěděla, že zadržuju. Vždycky jsem si přála, aby byl Liam můj druh, ale čím jsem byla starší, tím víc jsem tohle spojení cítila s oběma, Liamem i Damonem. Jako by tam zkrátka fungovala nějaká ta chemie. Vím, že by někdo řekl: vyber si jednoho a druhého odmítni, ale už jen to pomyšlení, že bych to udělala jednomu nebo druhému, tak strašně bolelo. Z té představy můj vlk zakňučel a hruď se mi sevřela.

Nebyl to ani tak můj vlastní strach; šlo o fakt, že bych musela ublížit jednomu z nich, a že bych kvůli sobě mohla naprosto zničit jejich přátelství. Nechtěla jsem být takovou ženou, ne teď, ne nikdy.

Proto jsem za nimi nikdy nešla, nechtěla jsem být příčinou zničení jejich pouta. Hluboko uvnitř, na samém začátku, jsem doufala, že to přijmou a že bychom mohli být šťastní bez ohledu na to, jak unikátní naše situace byla. Ale jak plynul čas, přestala jsem na to myslet a dala jasně najevo svému vlkovi i sobě, že žádného druha nepotřebuju.

Opatrně jsem vyklouzla z Azuřina sevření a rychle na své místo podstrčila velkého plyšáka. Držela ho volně, ale spala hlubokým spánkem a já si byla jistá, že tak už zůstane.

Hurá!

Pomalu jsem popadla své kozačky a přešla ke dveřím, abych potichu vyklouzla ven. Zavřela jsem za sebou dveře tak tiše, jak to jen šlo, a udělala krok zpět, když jsem najednou do někoho vrazila. Lapa jsem po dechu, když se mi ruka přitiskla na ústa. Než jsem vůbec stihla zaznamenat ten šok z jisker, které mnou projely, už jsem ho přehodila přes rameno a praštila s ním o zem, jedna ruka mu vystřelila ke krku, zatímco jsem ho přišpendlila kolenem k hrudi.

Poprvé od mého návratu mu přes rty přeběhl lehký pobavený úšklebek.

"Pěkný chvat, drobečku," řekl Liam, až se mi z té staré přezdívky rozbušilo srdce, a jeho oči klouzaly po mém těle, až se zastavily na mých holých nohách.

Ale byla to jeho další slova, která způsobila, že se mi doširoka rozevřely oči.

"A ještě hezčí výhled," zašeptal svůdně, zatímco hřbet jeho prstů zlehka přejel po mém levém stehně...