Byla jsem mrtvá.

Zemřela jsem oné noci, kdy chtěl ochránit svou novou lásku a donutil mě odlákat vraha.

Po mé smrti bylo mé tělo přeměněno v preparát a uzavřeno do skleněné vitríny.

Avšak Michael Ford najednou zešílel…

…

Sama jsem netušila, proč se má duše po smrti vrátila do sídla rodiny Fordových v Humě.

"Proč se Stephie pořád nemůžu dovolat? Je to už pár dní."

Lois Smithová seděla na pohovce a dál si tiše mumlala: "Vždycky byla poslušná, nikdy by moje hovory neignorovala. Mohlo se něco stát?"

Od svých osmnácti let jsem se stala součástí rodiny Fordových jako jejich adoptivní dcera.

Moje matka byla nejlepší přítelkyní tety Lois. Poté, co moji rodiče zahynuli při autonehodě, si mě teta Lois vzala k sobě, abych se stala členkou rodiny Fordových.

"Mami, pusť ji z hlavy. Je už dospělá. Co by se jí asi tak mohlo stát?"

Michael cítil mírné podráždění a pohlédl na hodiny. "Dneska má Yas narozeniny. Už půjdu."

Při pohledu na Michaela jsem se v záchvatu sebelítosti hořce uchechtla. V žádném případě by ho nezajímalo, jestli žiju, nebo ne.

Tenkrát jsme byli to, co naše rodina nazývala dětskými láskami. Ráda jsem mu byla neustále v patách a on mě rád držel za ruku.

Říkal, že mě má rád, a já ho jako hlupačka milovala celých deset let.

Byla škoda, že vztahy z mládí jsou příliš křehké. Poté, co Michael potkal svou pravou lásku, se veškeré city mezi námi v okamžiku rozplynuly.

"Ach, Michaele. V poslední době se šíří ty zvěsti o sériovém vrahovi. Ten vrah se zaměřuje speciálně na mladé a pěkné ženy.

"Pořád mám takový hrozný pocit. Michaele, zkus Stephie zkontaktovat. Řekni jí, že mi chybí."

Teta Lois byla úzkostná, když ho tiše prosila.

Po smrti mých rodičů byla teta Lois tou jedinou, kdo mě miloval a staral se o mě, jako bych byla její vlastní biologická dcera.

Chtěla jsem ji utěšit a obejmout. Ale už jsem toho nebyla schopna.

Místo toho jsem byla příčinou jejího hrozného trápení.

"Teto Lois, je mi to líto…" zalkla jsem se. Rozpažila jsem paže ve snaze ji obejmout.

Ale vůbec jsem se jí nedokázala dotknout.

"Není nic jiného než nevděčný toulavý pes. I když se na mě zlobí, neměla by ignorovat tvoje hovory. Je teď tak arogantní."

Když o mně Michael mluvil, jeho tvář byla plná znechucení.

Vzpomněla jsem si, jak tenkrát Michaela zranili únosci. Nedbala jsem na vlastní bezpečí a odlákala ty lidi pryč v naději, že by Michael mohl přežít.

Stále jsem si pamatovala, jak mi těsně předtím, než omdlel, řekl, že se ke mně bude už navždy chovat hezky.

Nyní byla tato láska pryč a já se pro něj stala jen toulavým psem.

"Michaele Forde, už jsem mrtvá. Jsi konečně volný." Stála jsem vedle něj a vysmívala se sama sobě.

"Takže to zní, jako bych pro tebe vždycky byla jen nevděčný toulavý pes."

"Michaele, vím, že se se Stephie nechceš oženit. Ale vždycky tu mezi vámi dvěma byla dohoda o sňatku.

"Kdysi jste byli dětské lásky a během dětství jste si vybudovali dobrý vztah. Jak se podívám její matce do očí, když si ji nevezmeš?"

Michaelova tvář potemněla, když chladně odvětil: "Zapomeň na dětské lásky. Copak si ji musím vzít jen proto, že jsme spolu vyrůstali?

"Ona byla ta jediná, kdo byl zamilovaný, a dřívější dohodu používala jen jako výmluvu. Byla schopná dokonce zahodit svou hrdost a svádět mě, jen aby si mě mohla vzít."

Ztratila jsem nad sebou kontrolu, až se mi třáslo celé tělo. Zvedla jsem ruku a chtěla Michaela uhodit. Ale bylo to k ničemu.

"Michaele Forde, ty bastarde!"

Té noci to byl on, kdo zešílel a vztáhl na mě ruku. A přesto potom tvrdil, že já jsem byla ta, kdo to udělal.

…

Když Michael odešel, má duše byla nucena následovat ho na narozeninovou oslavu Yasmin Baileyové.

Jen co jsme vstoupili, Michaelovi kamarádi s širokými úsměvy volali na Yasmin.

"Všechno nejlepší k narozeninám, Yasmin. Mike utratil spoustu peněz, jen aby mohl oslavit tvoje narozeniny."

Michael věnoval Yasmin láskyplný úsměv a za jásotu všech jí předal dárek.

"Michaele, o Stephie pořád nejsou žádné zprávy?" Yasmin vypadala, jako by si najednou na něco vzpomněla, a tiše se zeptala.

Ušklíbla jsem se: "Proč to nevinné divadélko? Nebyla jsi to snad ty, kdo zavinil mou smrt?"

Michael se zamračil. "Nezmiňuj se o ní a nekaz náladu."

Yasmin se usmála. "Nebuď takový. Přece jen je to tvoje sestra."

"Sestra?" odfrkl si Michael.

"Skoro tě nechala zabít a ty ji ještě chceš bránit. Jsi až moc hodná."

Yasmin Michaela objala a chovala se koketně. "Mně to vůbec nevadí…"

Postavila jsem se před Michaela a zoufale se snažila vysvětlovat: "Já to neudělala! Nikdy jsem jí neublížila. To ona zavinila moji smrt! Michaele, ona mě zabila!"

Michael však neslyšel vůbec nic.

Úzkostně jsem křičela, jak jsem se ze všech sil snažila vše vysvětlit.

Po tak dlouhém úsilí jsem se najednou cítila unavená.

Michael mi nikdy nevěřil.

"Slyšeli jste to? Ten sériový vrah ještě nebyl dopaden. Policie už našla šest těl a všechny to byly krásky."

Někdo právě mluvil o těch vraždách.

"Nezaměřil se ten vrah před nedávnem na Yasmin? Ještěže jsi ji tak dobře ochránil, Miku. Jinak to mohlo dopadnout hodně špatně."

"Stephanie se pokusila toho vraha odlákat, ale selhala. Dokonce ani vrah by o ni nestál. Haha!"

"Přesně tak. Ani vrahovi by se nelíbila. Jak by vůbec mohla soupeřit s naší drahou Yasmin?"

Michael se cítil nesvůj a byl mírně frustrovaný. "Proč se o tom bavíme?"

Poté, co si zapálil cigaretu, mu zazvonil telefon. Michael hovor přijal.

"Haló?"

"Hovořím s panem Michaelem Fordem? Tady je policejní sbor města Huma. Můžeme vědět, jaký je váš vztah ke Stephanie Carlsonové?"

Michael prudce vstal a nařídil všem, aby byli zticha.

"Všichni zmlkněte!"

Byl trochu nervózní. Konečky prstů mu bledly. "Stephanie je… moje sestra."

Podívala jsem se na Michaela a nečekaně se usmála.

I po mé smrti jsem pro něj stále byla jen sestra.

"Možná se jí něco stalo. Našli jsme její telefon a osobní věci na místě činu. Dostavte se prosím k potvrzení její totožnosti."