Následovala jsem Michaela, když jsme vstoupili na policejní stanici.

"Pane Forde, pojďte nám to prosím potvrdit." Policista přivedl Michaela, aby identifikoval věci z místa činu.

Oblečení, telefon a kabelka... To všechno bylo moje.

Michael nevypadal dobře. Trvalo mu chvíli, než nakonec promluvil.

"Kde je?"

"Je nám to líto, pane Forde. Na základě našeho předběžného vyšetřování je velmi pravděpodobné, že je mrtvá. Její tělo jsme však zatím nenašli."

"Pak už není třeba dál pátrat. Neztrácejte s ní energii. Nic se jí stát nemohlo."

Michael se ušklíbl: "Nechala tam ty věci schválně, aby vyvolala napětí a přinutila mě cítit se provinile."

Michael ani v nejmenším nevěřil, že jsem mrtvá.

Byla jsem pro něj jen zloduch, který udělá cokoliv, aby dosáhl svých cílů. Dal by cokoliv za to, abych byla mrtvá.

"Jste si jistý, pane Forde?" Policisté se na Michaela zmateně podívali.

"Ano."

Michael přikývl a vážně pokračoval: "Omlouvám se, že jsem vám přidělal starosti. Postarám se o to a do tří dnů ji najdu."

Michaelův pohled ztemněl. Bylo zjevné, že se zlobí.

Znala jsem ho příliš dobře. Zlobil se, že jsem zašla příliš daleko.

Najednou jsem měla nutkání se smát. Stála jsem vedle Michaela a smála se, dokud jsem už nemohla dál.

Byla jsem už mrtvá, ale on zdržoval policejní vyšetřování.

Bylo to přesně jako v ten den, kdy jsem zemřela. Můj poslední hovor s prosbou o pomoc patřil jemu.

Když to ale zvedl, jen podrážděně odsekl: "Stephanie, už jsi skončila? Proč prostě nejdeš umřít?"

Beznadějně jsem upustila telefon, zatímco mě vrah omámil drogami. Poté mě odtáhl a zabil.

"Rachel, kde je Stephanie? Vyřiď jí, ať se sakra vrátí domů a přestane se schovávat."

Po odchodu z policejní stanice Michael rozzlobeně zavolal Rachel.

Rachel Quallsová byla má jediná kamarádka. A já ani neměla šanci se s ní rozloučit.

"Michaele, zbláznil ses? To já bych se tě měla ptát na tuhle otázku. Kam jsi proboha Stephie schoval?"

"Vyřiď jí, že jí dávám poslední šanci, aby se hned zítra ráno vrátila domů. Jinak se nebudu obtěžovat hledat její tělo, jestli někde venku umře."

Neměla jsem tušení, proč je tak nervózní. Zuřivě a zrychleně oddechoval.

Stála jsem tam a cítila se paralyzovaná. Pak jsem se posměšně usmála. "Nemusíš hledat moje tělo, protože není žádná šance, že bys ho mohl najít."

"Michaele, Stephie se ztratila. Zavolala jsem policii. Ty parchante, jestli se jí něco stane, tak tě nikdy nenechám na pokoji!" plakala Rachel a spílala Michaelovi.

Michael ztuhl a pohrdavě se zasmál.

"To je její nová taktika? Používá tohle, aby mě donutila si ji vzít? Jaká děvka."

Podívala jsem se na Michaela, zatímco se mi rozmazával zrak.

V tu chvíli jsem to opravdu vzdala.

…

Týden předtím, než k tomu incidentu došlo, byla bouřka.

Michael mě přitiskl na postel. Jeho pohled byl chladný a plný hrozeb.

"Stephanie, pořád jsi mě sváděla, protože jsi chtěla, abych se tě dotýkal, že? Proč jsi taková děvka? Potřebuješ tak moc chlapa?"

"Nechtěla... Michaele, my jsme měli od začátku dohodu o sňatku. Ty jsi ten, kdo ji neplní..."

Michaela moje vysvětlení vůbec nezajímalo.

Popadl mě za bradu a políbil mě. Ten polibek neměl vůbec žádný význam. Byl v něm jen nespoutaný chtíč.

"Není to tohle, co jsi chtěla? Na co si tu pořád hraješ?"

"Michaele, prosím. Bolí mě břicho..." plakala jsem a prosila, ale on mě nepustil.

Bolestivě mi stiskl pas, jako by byl posedlý.

V té chvíli jsem měla pocit, že by si nepřál nic víc, než abych byla mrtvá.

"Stephanie, strčila jsi Yas ze schodů a málem jsi ji zabila. Tuhle záležitost jsem s tebou ještě nevyřešil.

"Už tak jsem milosrdný, že na tebe nezavolám policii, takže se nesnaž o žádné triky. Takže ty chceš, abych si tě vzal? Na tenhle nápad raději zapomeň!"

Nakonec už jsem ze sebe nedokázala vypravit ani slovo.

To jsem nebyla já. Nestrčila jsem do ní.

Mezi mýma nohama vytryskla čerstvá krev a já cítila obrovskou bolest břicha.

"Michaele, to bolí... Prosím, odvez mě do nemocnice."

V tu chvíli jsem jasně cítila, že něco není v pořádku.

"Jak otravné." Michael mě znechuceně odhodil stranou.

Vstal a začal se oblékat s tím, že mě vezme do nemocnice.

V tom okamžiku mu však zazvonil telefon.

"Michaele! Pomoc! Myslím, že se na mě zaměřil ten psychopatický vrah! Zachraň mě!"

Michaelova tvář ztuhla. Pak popadl zbytek oblečení a zběsile vyběhl ven.

Měl o Yasmin příliš velký strach, tak proč by se vůbec staral o to, jestli přežiju nebo zemřu?

Měla jsem tak velké bolesti, že jsem spadla z postele a schoulila se na podlaze.

"Pomoc... Michaele... Prosím... Neopouštěj mě..."