VENUS

První, co jsem ucítila, byla tíha. Ne ta uklidňující – ta těžká, dusivá tíha, která mě táhla přímo zpátky do temnoty.

Ta bedna. Hlína, co na mě tlačila. Zvuk mého vlastního trhaného dechu odrážejícího se od dřevěných stěn. Geraldovy prosby někde nahoře, kde sliboval, že to nechtěl udělat, ale jestli mě nemůže mít on, nebude mě mít nikdo.

Hruď se mi stáhla, panika se mi drápala do krku