VENUS

Skončili jsme v Aaronově ložnici. Bylo tam ticho, příliš tiché na váhu toho, co mezi námi leželo. Stěny byly stejně temné a velitelské jako muž sám, uhelná barva pohlcovala světlo a zanechávala jen stíny. Byla jsem schoulená u něj na posteli, jeho ruka mě pevně objímala a líně se mi probírala vlasy, jako by ho už ten samotný akt udržoval poutem se mnou. Každou chvíli se jeho rty otřely o te