VENUS

Vůně rozmarýnového chleba a čerstvě uvařené kávy mě vytrhla ze spánku dřív než sluneční svit. Na okamžik – v tom rozmazaném pomezí mezi snem a bděním – jsem si myslela, že jsem zpátky v Geraldově srubu. Pak mi tíha paže obtočené kolem mého pasu, těžké a jisté, připomněla: nebyla jsem tam. Byla jsem v Aaronově posteli.

V jeho posteli.

Vzpomínky na včerejší noc se přese mě přelily v útržcích.