VENUS

Toho rána, kdy to začalo, se město venku teprve začínalo probouzet. Po obzoru se rozléval bledý ruměnec úsvitu, taková ta tichá hodina, kdy svět stále patřil stínům a šepotu. Měla jsem spát, stočená v Aaronově teple, zabalená v tom jeho pravidelném tlukotu srdce, který se stal mým nejbezpečnějším místem.

Místo toho jsem klečela v koupelně, držela se porcelánu a dávila se, dokud mě nepáli