VENUS

…

Zdálo se mi, že se svět zúžil na ty malé bílé tyčinky v mé ruce. Byly dvě. Prsty jsem měla pevně sevřené, hrany se mi zařezávaly do dlaně.

Sabine naklonila hlavu a povytáhla jedno obočí tím sinclairovským způsobem, který vyžadoval pravdu. „Venus. Nenuť mě, abych to z tebe páčila.“

Polkla jsem, v krku sucho. Zkusila jsem promluvit, ale nedostávalo se mi dechu. Rty se mi třásly, zraz