VENUS

Andrea se ani nehnula. Nemrkla. Stála tam ve dveřích spoře osvětlené chaty, jako by sama noc uhnětla ženu z mrazu a krutosti.

Její úsměv byl nepatrný, promyšlený a dravý.

Úsměv někoho, kdo konečně zahnal do kouta tvora, kterého lovil celé roky.

„Víš,“ zamumlala hlasem jemným jako hedvábí, ale protkaným jedem, „že na téhle planetě je jen jediný člověk schopný ublížit Aaronu Sinclairovi ta