AARON

Vědomí se nevracelo zlehka.

Udeřilo jako prudké strčení pod vodou a vytáhlo mě nahoru tak rychle, až mi vzduch rozedřel hrdlo.

Oči mi prudce vystřelily dokořán.

Tma.

Ticho.

A neznámá tíha, která mi tlačila na lebku.

Dlouhou chvíli jsem se nemohl pohnout. Nemohl jsem myslet. Údy jsem měl jako ponořené do betonu. Zrak se mi rozmazával a zaostřoval v nerovnoměrných vlnách. Strop plaval.