VENUS

Probudila jsem se s pachutí železa vzadu v krku a s bolestí, která mi štípala lebku a připadala mi spíš jako trest než jako následek.

Pár vteřin jsem ležela bez pohnutí a zírala do stropu, zatímco ranní světlo prostupovalo závěsy v úzkých, bledých pruzích. Moje tělo bylo těžké, údy pomalé, ale moje mysl – moje mysl byla krutě vzhůru. Žádná mlha. Žádný zmatek. Jen brutální jasnost vzpomínek