AARON

Ve vteřině, kdy jsem vyšel z ložnice, ten dům působil... špatně.

Příliš tichý na to, jaký hurikán jím právě prohnal.

Stropní světla tiše – a otravně – bzučela, jako by cítila to bušení v mé lebce a chtěla k němu přispět. Ta tlumící mlha, do které mě Venus uvrhla, ještě úplně nezmizela; hlava mi stále tepala při každém pohybu a její slova se mi v mysli přehrávala jako poškrábaná deska.